Komentáře

1 Sayuri Sayuri | Web | 3. června 2016 v 11:09 | Reagovat

Mala som to dosť podobne až na to, že som chodila cirkevné gymnázium. Nie som ani pokrstená, z ateistickej rodiny avšak verím v Boha. Ale v nič iné, čiže Biblia je pre mňa dosť rozprávková knižka.
Prvý ročník to bolo divné, každý na mňa pozeral ako na votrelca. Časom som sa dostala do rituálnych modlitieb, povinných omší atd.
Bola to celkom dobrá skúsenosť, videla som dosť na to, aby som pochopila, že hoc verím v Boha s cirkvou nechcem mať nič spoločné, pretože sa ukázalo, že práve ľudia, ktorí o sebe všemožne vyhlasovali, že sú kresťania nimi neboli. Ale ako píšeš, ani ja by som nemenila, pretože som spoznala vieru z uhla, ktorý som dovtedy nevidela.

2 Gabby Gabby | Web | 18. srpna 2016 v 11:47 | Reagovat

No tak hlavně podle mě nejde nevěřit. Neříkám v boha, ale v něco. A vlastně každý náboženství má svého boha, takže to stejně poukazuje na to, že bůh je jenom jeden, ale každý ho uctívá jinak a každý v něj jinak věří. Já osobně věřím, že něco vyššího existuje :)

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 22. října 2016 v 11:14 | Reagovat

Díváš se na to velmi uvážlivě. Upřímně, já v tom mám ještě guláš.
Jsem katolička a na základce jsme byly tři holčičky, které chodily do náboženství. Asi od první do čtvrté třídy. Upřímně, dalo mi to jen příjemnou společnost a hezké zážitky, ale nikdy ne nějaké ustálení názoru k víře. Ono to v tom věku ani myslím pořádně nejde.
Na SŠ je ve třídě takový křesťanský mišmaš- pravoslavní, katolíci, evangelíci... ale náboženství se tam vyloženě nebere nějak v potaz.

Při přijímačkách jsem se rozhodovala mezi svou školou a biskupským gymnáziem, na přijímačkách tam se mnou byl Žid, takže podmínka mít něco společného s církví, neexistuje.

Osobně se považuji za věřící, ale nechce se mi to zatím definovat, hledám se v tom. Na Bibli jsem například ještě nesáhla a to už jsem přečetla ledasco.

Pěkně výstižný článek, jsem ráda, že jsem mu věnovala čas :-)

4 Michio Michio | 22. listopadu 2016 v 13:19 | Reagovat

[3]: Je skvělé, že to ještě nechceš definovat, protože možná cítíš, že k oné definici ještě nemáš vše potřebné a je moc fajn, že čekáš a nikam s tím nepospícháš - on je to celoživotní proces, který roste a mění se společně s člověkem :) :)

četba Bible je pro člověka, který věří v  Boha a JK, asi celkem potřebná, ačkoliv někdy dost "nebezpečná" věc :D jen by ji neměl číst sám, kdybych neměla výklad a vedení profesorů, možnost porovnávat s překlady s originálem a celý stoh učebnic, který potřebuju abych se v tom kterém výroku vyznala, tak bych v tom měla pořádný guláš a asi bych nad ní přemýšlela zcela z jiného úhlu a nejednu věc bych pochopila naprosto zcestě :)

[1]:

[2]:

[3]:
Děkuji za komentář

5 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 6. října 2017 v 10:59 | Reagovat

Komentár je veľmi zmätený a asi skôr slúži ako výplach mojich myšlienok (tiež kvôli nepreručovaniu zbytočnými argumentami). Pretože mám pocit, že tu ma nikto nezabije.
Každopádne so všetkým súhlasím u teba.

Veľmi dobre spísané, moje pocity a náhľady sú podobné aspoň v podstate určite. Ja síce k cirkvi patrím, beriem ju však s rezervou (už len preto, lebo ju vedú ľudia... a ľudia sú stále len ľudia so svojimi slabosťami, túžbou po moci, ktorá už toľkokrát zapríčinila strašné veci. Čím sa dostávam k častému nadávaniu na cirkev, križiacke výpravy a podobne... Je veľmi ťažké povedať v diskuzii ľuďom, že to boli vojny ako všetky ostatné... Spôsobené ľuďmi a nie vyššími silami a vlastne náboženstvo hralo len obyčajnú výhovorku.
Osobne si myslím, že otázka na existenciu Boha je nezodpovedateľná a každý sa k tomu musí dostať vlastnými vnútornými "zázrakmi", dôkazmi počas života. Záleží však tiež na tom, ako sa na to človek bude pozerať.
Čo je podľa mňa najhoršie, sú ľudia, ktorí sú natoľko zaslepení "vierou", že učia svoje deti (aj teenagerov), že hriešnikov Boh neberie do neba a tým čo spáchajú veľký hriech nemôže byť odpustené... Prvýkrát, keď som sa s tým stretla, bola som neskutočne zhrozená. To, aby sa človek teraz úplne zablokoval. Akokoľvek sa na to človek pozrie, toto zmýšľanie je úplne strašné a má neskutočný dopad na psychiku dotyčného.
Čo sa týka mojej skúsenosti s cirkevnými školami, nie je medzi nimi žiadny rozdiel, ani medzi ľuďmi ani medzi ich zmýšľaním (2 cirkevné základné školy, 1 štátna a nakoniec cirkevné gymnázium). Na všetkých troch
ZŠ som mala s deťmi peklo a to je aj jeden z problémov, že mnohým proste nejde do hlavy, prečo na cirkevnej škole nie sú ľudia často o nič duchovne založenejší ako na štátnych školách (alebo inak... sú dokonca menej). Osobne si myslím, že by sa to tak nemalo veľmi rozlišovať, či je niekto dobrý človek alebo zlý človek, to vôbec neurčuje to, kto na akú školu chodí alebo aká výchova sa mu dostala (hmm... výchova má na človeka vysoký dopad, ale ak to berieme z hľadiska viera/neviera - to hľadisko neznášam, tak hádam chápeš, záleží na tom, s akou láskou ich vychovávajú... aj pri viere môže byť láska dosť rozpoltená).
Teraz som na cirkevnom gymnáziu, ktoré je spojené s mojou prvou a najhoršou základnou školou a... je to úplne iné, mnoho ľudí, ktorí ma predtým šikanovali sú úplne iní, a už len preto si myslím, že by sa to tak nemalo rozdeľovať. K tomu je tu perfektný prístup, že si človek môže myslieť v podstate čo chce a na duchovných obnovách môj triedny alias kaplán, nerozlišuje to, kto má aké náboženstvo. Jednoducho to človek má brať ako duchovný vývin v určitých témach alebo jednoducho istý druh duševného odpočinku (podľa mňa je to podstata jeho zmýšľania).
A koniec koncov... Každá skúsenosť je dobrá, čiže vôbec neľutujem, že som si tým všetkým prešla a nakoniec sa vrátila do jamy levovej (to viacerí vôbec nechápali). Myslím, že ma to práveže posunulo dopredu a dosť to ovplyvnilo moje súčasné vnímanie, ale len pozitívne.

6 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 6. října 2017 v 11:01 | Reagovat

[5]: A ospravedlňujem sa za výkec :D to je najdlhší komentár, aký som kedy napísala... a to nväčšina mojich komentárov sa skladá z jednej vety

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.