Nevěřící na církevní škole? Jaké to je a jde to vůbec?

1. června 2016 v 18:08 | Michio |  Jak to vidím já
Každému hlubokému přírodovědci musí být blízký jistý náboženský cit, protože si nedovede představit, že by ony neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé on sám. V nepochopitelném vesmíru se projevuje rozum, převyšující nekonečně nás lidi. Běžná představa, že jsem ateista, spočívá na velikém omylu. Kdo ji vyčetl z mých vědeckých teorií, sotva je pochopil...
Slovo bůh pro mne není nic víc než označení výtvoru lidské slabosti. Bible je sbírka legend, které jsou sice úctyhodné, ale přesto velice primitivní. Žádná její interpretace, byť by byla sebelepší, nemůže (podle mého názoru) tento fakt změnit."
Rozdíl mezi mnou a většinou takzvaných ateistů je pocit naprosté pokory před neuchopitelným tajemstvím a harmonií kosmu.
Albert Einstein
------------------------

Pro začátek:
Z čeho bude vycházet tento článek? - Z mých osobních zkušeností, nereflektuji zkušenosti nikoho jiného či zkušenosti kamaráda mého kamaráda od známého, který možná ani neexistuje nebo dokonce blafy, které jsem četla na "důvěryhodných" internetových portálech.
Kolik těch zkušeností mám? ZŠ - státní, Střední odborná - státní, první vysoká - církevní, aktuální škola - biblická. (Na "křesťanské" škole celkem 3 roky)
Jsem členem cíkve? Ne.
Píši čánek se zájmem hájit stranu víry či nevíry? Ne.
Proč píší tento článek? Pro osobní potřebu vyjádřit se k této otátce bez přerušujících (většinou nesmyslných a nepromyšlených) argumentů.
Co je tamto nahoře? Prostě mě nebaví hádát se o tom, zda byl Einstein (jehož osoba je pro mnohé rovnítko s osobní inteligencí) věřící či ne a o tom, že jediná existující víra je víra v křesťanského, židovského či muslimského Boha. (A také mírně poukázat na to, že Einstein nemá s mým výběrem školy opravdu nic společného a možná i na to, že inteligence jedince se neodvíjí od jeho náboženského přesvědčení). + Výběr vět nebyl náhodný či nepromyšlený (nad zbytkem se musíte pozastavit sami).
Je text nečím silně ovlivněn? Obávám se, že studium sociální práce a vážný zájem v této oblasti i pracovat ovlivnil mou osobu natolik, že mám tendenci na vše pohlížet ze sociálního hlediska (a křesťanských organizací v sociální oblasti působí opravdu hodně + jsem si vědoma rozdílu mezi státní a nestátní sociální pomocí).
-------------------------
Prosba: Prosím nepoukazujte na pravopisné chyby a překlepy (určitě zde budou) s tím cílem/úmyslem, že z nich chcete udělat argument, proti nějaké myšlence, jež se zde objeví. Děkuji.
-------------------------

Obávám se, že tento článek nebude obsahovat žádnou tabulku, která by obsahovala pluska a mínuska. Bude to takový výplach z mých myšlenek, které jsou mnohdy unavené kvůli přemýšlení nad hovory s mými blízkými/známými/neznámými lidmi o tom, že studuju biblickou školu (zřizovatel: baptistická církev). Zkusím odpovědět na některé otázky, s kterými se často setkávám. Možná bych mohla trochu pozměnit název článku kvůli tomu nevěřícimu (teď na to tak koukám), ale myslím, že ho tak ponechám….

Vezmu to zeširoka a to otázkou víry a nevíry. V dnešní době je trend říkat, že každý něčemu věří a i ateismus je tudíž forma víry. S první části nemožno nesouhlasit, ovšem ateismus opravdu za víru nepovažuji (ačkoliv vyučující by se mnou v tomto nesouhlasili). Víra je pro mě něco, co se vztahuje k něčemu transcendentnímu (tedy něčemu, co přesahuje člověka, jeho možnosti, schopnosti i existenci). Moje zkušenosti s vírou jsou trochu komplikovanější. Mamka je věřící a otec zarytý ateista, pro kterého je Bůh takový imaginární přítel (tohle označení považuji za velkou urážku). Jsem hodně citlivý člověk a vždy jsem táhla k něčemu víc. Bohužel mamka svou víru nikdy moc neprezentoval a kromě noční modlitby na ochranu jsme se o ní doma příliš nebavili. Znala jsem ji z kostela jako řeč, které nerozumím, faráře, který mě děsí a vesnické babky, které mi mnohdy lezly na nervy. Co z toho? Totální zmatek, který jsem zakryla "ateismem". Později jsem si utvořila takový mišmaš myšlenek z různých náboženství a vzhledem k exotičnosti a popularitě těch východních jsem hodně čerpala z nich. Dneska vidím, jak byl tento postoj naivní a zároveň sobecký, ale jsem za tuto fázi ráda, protože často potkávám lidi s podobným postojem a mám takový ten pocit "rozumím tomu a doufám, že jednoho dne uděláš další krok". Studium mi to pomohlo k utříbení toho, co dnes při slově "víra" pociťuji. Na církevní škole nebývá podmínkou příslušnost k církvi, ale je zde určitě nutná tolerance a otevřenost k jiným myšlenkám. Obsah religionistiky v osnovách se hodně různí. Při první škole fungovalo rozdělení na věřící a nevěřící a dle toho se na ně kladly požadavky. V současné škole funguje princip "každému stejně". Nerozlišuje se, zda je člověk věřící či ne a nevěřící se musí popasovat s myšlenkami z Bible stejně jako věřící. Možná si teď říkáte "cože?!", ale můžu vám říct, že je to takto mnohem lepší. Není to tak, že Bibli by mohl "porozumět" jen věřící člověk. Myšlenky jsou stejné, jen význam pro dotyčného se mění. K tomu se zde Bible vykládá z kulturního, sociálního a historického hlediska stejně jako z toho "trans", které přesahuje pojem času a místa. Musím říct, že je to neuvěřitelně poučné nejen z historického hlediska (navíc jsem věčný milovník historie), ale i z filozofického a také životního. Pokud budete přistupovat s otevřeností pro nové věci, kterým možná úplně nerozumíte, tak věřte, že studium na církevní škole vás donutí se zamyslet nejen nad otázkou víry, ale i nad otázkou života samotného, hodnot a chování. A mimo to, že miluji historii, tak miluji i filozofii. Zamyslet se nad jednou myšlenkou, diskutovat o ní a probírat z různých směrů a hledisek. Stavět ji do kontrastů i po bok jiné myšlenky - mám pocit, že tohle mě nikdy neomrzí. A nádhera je, že tohle není jen dvouhodinové přemýšlení v předmětu, ale celoroční proces. Takže není nutné být věřící, ale je nutné být otevřený nejen k novým věcem, ale i k růstu a ne stát na jednom bodě a bombardovat všechny, kteří stojí někde jinde.

Studovat na církevních školách je forma podpory církve, která vraždila a upalovala. Takže vše co se jí týká, včetně víry, je stejné. Hm…tohle je z nějakého zvláštního důvodu jedna z častých vět, kterou slýchávám. Opravdu nevím proč. Předpokládám, že se to týká minulosti církve. Ráda bych řekla, že církev se automaticky nerovná římskokatolické církvi. A katolická církev je označení pro obecnou (žádnou konkrétní, ani římskokatolickou). Římskokatolická je ta, kterou si "většina" lidí asi představuje - papež, celibát kněží, klasické mše, apod. A naneštěstí i ta, o jejíž proviněních v minulosti někteří tak rádi mluví (ne že by byla jediná a měla jen provinění). Jeden z vyučujících řekl krásnou myšlenku "Když si najmete kapelu a ona špatně zahraje Bacha, znamená to, že Bach nezní hezky?". (její výklad nechám na vás). Lidé mají zvláštní zvyk - vždy se koukat na to zlé a kritizovat to. Je to normální - když jsou lidé spokojeni, tak pochválí 2 z 10, ale když jsou nespokojeni, tak remcá 10 z 10. Smutná, ale pravdivá nerovnováha. Neříkám, že církev je "best organizace bez jediné chybičky" (existuje taková?), ale nutno si uvědomit, že nic není černobílé. Je to smutné, ale můj názor je takový, že ať je idea sebekrásnější, tak pokud se spojí s mocí politickou a mocí peněz, tak se vždy vymkne a tak vnímám i činy církve v minulosti. Dneska už jsou církve od státu oddělené (alespoň ty co znám, možná lze polemizovat trochu o Anglii, ale ….) a i v minulosti byly silné výkřiky, které apelovaly na oddělení církevní a státní moci a věřte - bylo jich hooodně. (Právě jsem si vzpomněla na jeden rozhovor ve vlaku s cizím pánem, který, vidíc mou četbu Bible (kvůli testu), začal brblat o tom, jaká je církev a vše kolem víry zlo a že nám upálili Jana Husa a velmi se kolem toho točil. Pochopila jsem, že pán měl pravděpodobně rád postavu Jana Husa a byl naštvaný, že ho upálili, což vnímal jako útok proti naší vlasti. Hehehe, nemůžu si pomoct, ale musím se smát. Samozřejmě ne smrti Husa, ale tomu, jak to lze převrátit. Útok proti vlasti - koncil v Kostnici řešil především papežské schizma, Hus byl jeden z řady druhotných bodů a také jeden z řady těch, které potkal stejný osud. Samozřejmě my jako národ to vnímáme velmi osobně (já jsem za tuto postavu taky ráda a ráda vidím kus vlastenectví). Dále se mi zdá poněkud směšné odsuzovat církev a víru kvůli upálení kazatele, který mimo to, že byl v církvi, tak byl i věřící. No, abych to zkrátila - pán mi připadal, že má v hlavě jeden odstavec z učebnice dějepisu ZŠ a z toho dělá závěry na celou knihu - nádhera! Jaká je pointa? Nikdy nepoužívejte jen jeden zdroj a nikdy jen zdroje, které se drží jednoho pohledu). Jinak jako člověk studující sociální práci vnímám působnost nejen římskokatolické církve pozitivně, nedokážu si představit, jak by to tady fungovalo bez Charity, Armády spásy, ADRY a řady dobrovolníků (věřte tomu nebo ne, ale velké množství dobrovolníků se hledá na farách) apod. To by bylo velmi stroze o tom, proč církev není až takové zlo. Co se týče o snaze nepodporovat, hm....to bychom mohli v tom případě hodně jednoduše říct: státní škola=podpora státu, soukromá škola=podpora soukromých osob…nechápu tento argument, abych byla zcela upřímná. A co se týče studia, tak je asi fajn nedívat se na to jaká byla, ale jaká je. A stejné je to (pro mou maličkost) i v této otázce. Němce přece taky nebudeme nadosmrti kritizovat kvůli 2. SV (i když to tak občas vypadá).

A teď trochu víc konkrétně.


Z nějakého zvláštního důvodu je studium na církevní škole vnímáno jinak. Dost často se setkávám s vykulením očím a otevřenou pusou, ba dokonce vtipným výkřikem "Ty chceš být jeptiška?" (-tohle vždy maximálně pobaví!)

Studium na církevní škole není ničím jiným než studiem na škole. Jen v osnovách je religionistika (její studium může být pro nepraktikující (záměrně používám slovo nepraktikující a ne nevěřící) nové, stejně jako pro praktikující jiné církve, ale zároveň neskutečně poučné v nejednom ohledu. A věřte, že obtížné je to pro kategorii věřících i nevěřících stejně, nevěřící s tím jen první rok více bojují, jako s každým novým předmětem, o kterém člověk nemá ani páru).


Takovou zvláštností církevních škol je duchovní. Samozřejmě i na státních je/měl by být psycholog (podobná funkce, ale upřímně? - znám je jednu školu, kde psycholog opravdu je :D my jsme ho neměli ani na ZŠ ani no SŠ a musím říct, že úloha této osoby se mi velmi líbí) a řekla bych, že o psychickou stránku studenta je staráno trochu jinak, mimoto se sem míchá i ta spiritualita, která také neškodí.

Se slovíčky jako "víra" a "Bůh" se setkáte každý den. Ráda bych řekla "nikdo vás nebude k ničemu nutit", ale není to tak zcela pravda (tady budu upřímná). Školní bohoslužby máme povinně nepovinné (kdyby tam totiž lidi nemuseli, tak by tam nebyl nikdo: D), jeden vyučující je celým srdcem šiřitel evangelia. Ten typ, který v zimě a dešti stoupne na náměstí a mluví dlouhé hodiny. Lhala bych, kdybych řekla, že to nezkoušel i na nás: D Ale víte co? Mám ráda diskuze, takže mi to nevadí. Nebojím se mluvit o mém pojetí víry a nebojím se za ním stát. Ale jedním dechem musím dodat, že mám i vyučující, kteří oplývají darem kritického myšlení a ti jsou mě kolikrát schopni rozhodit mnohem více, protože jejich otázky nejsou přesvědčující, jejich otázky míří k mému postoji k samotnému životu a celý ho nahlodají. S takových diskuzí jsou pak "depky", během kterých má člověk dlouhou vnitřní diskuzi a uvědomuje si, že nikdy nepochopí to, co je mimo lidské možnosti - takže vás k přemýšlení o víře stejně nasměrují: D). Ale ani jednou se mi nestalo, že bych řekla "ne" či "dost" a někdo by mě nutil pokračovat.
Zbytečné studovat věci týkající se Boha, když neexistuje. Tenhle argument mám ráda, protože
1) jsem dobrá ve vyvracení paušalizujících výroků
2) dokázat existenci něčeho je snazší než neexistenci
3) věda Boha nemůže nikdy vyvrátit, protože jeho podstata je založena na tom, že stojí mimo lidské poznání - jak tedy lidským poznáním poznat něco, co je samotnou svou podstatou mimo něj? (vždy si vzpomenu na Gagarina a jeho větu "Žádného Boha tu nevidím" :D) (+trochu mimo: mnoho významných vědců bylo a je věřícími, víra a věda nejsou vždy dvav zájemně se vylučující prvky)
4) studuji práci s lidmi a člověk je bio-psycho-soci-spirituální bytost, takže se mi to hodí
5) proč se tolik věcí točí kolem něčeho co neexistuje (všimla jsem si něčeho zajímavého, nejvíce o Bohu mluvím s lidmi, kteří v něj nevěří - čím to asi tak je?)
6) vysvětlování zlých věcí Bohem je povrchní a sobecké. Argument o tom, že kdyby byl Bůh, tak by se nestávaly zlé věci, je hloupost! Bůh není automat na štěstí a není tu od toho, aby se člověk nespálil, pokud chce člověk dobro, tak jej má v první řadě začít konat sám. Nemůžu si pomoc, ale dokážou mě naštvat lidé, kteří jsou vyloženě hajzli a očekávají, že je v životě potkají jen dobré věci
7) nejsem členem žádné církve, ale oficiálně se přiznávám, že v Boha věřím, takže tyto bodíky se odvíjejí od toho. Ale zároveň jsem zastánce evoluce - nijak se mi to nebije. A takhle bych mohla pokračovat, ale článek bude dlouhý i bez toho….

Mimo předmětů týkajících se víry se učím i zdravotní nauku, právo, metody sociální práce, sociální patologii, sociální politiku, apod. V těchto předmětech se o víře ani náboženství nebavím. Na to jsou vyhrazené speciální předměty.
Sex a intimnosti se zde probírají stejně jako jinde.

Na koleji je v lednici vodka a kuřáci tu mají své místo. Oslavy tu jsou taky, cizí lidé taky, chodí sem i muži - zcela normální fungování. Od jiných kolejí se ničím neodlišujeme J
To, že je studuji na biblické škole a je zde jisté procento věřících neznamená, že jsou tu všichni svatoušci. I zde jsou hádky, pomluvy a občas letí nějaká ta věc. Věřící je stejně jako nevěřící jen lidé s jistou povahou se všemi jejími klady i zápory, které se k tomu vztahují. (Věřící se nerovná světec a světec se nerovná člověk bez jakéhokoliv hříchu či životní chyby).

Studium církevní školy automaticky neznamená, že z vás bude jeptiška, kněz, apod.

Na závěr bych velmi ráda řekla, že bych neměnila. Jsem vděčná za všechny poznatky, které jsem zde získala, protože dokud jsem nenastoupila na církevní školu, tak se se mnou nikdo pořádně o víře nebavil (nebo alespoň nikdo, kdo by měl jasno v nejedné věci). Na státních školách se víra ani církev moc neprobírá nebo alespoň já jsem se tím nesetkala - mimo jedné hodiny v literatuře, která se věnovala Bibli. Tady jsem poznala spousta věcí z jiného pohledu a jelikož mám ráda dějiny, tak ráda slyším jejich výklad i z toho "církevního hlediska", na ŠŠ a ZŠ jsme to brali jen veeeelmi okrajově a musím říct, že i mimo kontext. Nejvíc jsem ale ráda za pomoc v "ujasnění si" toho, jak to mám s vírou a Bohem já samotná J myslím si, že kdybych sem nenastoupila, tak by se jistý vnitřní zmatek a neznalost táhly se mou ještě dlouho.

A pro naprostý závěr: Ve třídě máme katolíky, baptisty, protestanty i nevěřící (polovina třídy jsou nevěřící a pár hledajících) a jsme schopni se mezi sebou bavit rovnocenně a mírumilovně.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | Web | 3. června 2016 v 11:09 | Reagovat

Mala som to dosť podobne až na to, že som chodila cirkevné gymnázium. Nie som ani pokrstená, z ateistickej rodiny avšak verím v Boha. Ale v nič iné, čiže Biblia je pre mňa dosť rozprávková knižka.
Prvý ročník to bolo divné, každý na mňa pozeral ako na votrelca. Časom som sa dostala do rituálnych modlitieb, povinných omší atd.
Bola to celkom dobrá skúsenosť, videla som dosť na to, aby som pochopila, že hoc verím v Boha s cirkvou nechcem mať nič spoločné, pretože sa ukázalo, že práve ľudia, ktorí o sebe všemožne vyhlasovali, že sú kresťania nimi neboli. Ale ako píšeš, ani ja by som nemenila, pretože som spoznala vieru z uhla, ktorý som dovtedy nevidela.

2 Gabby Gabby | Web | 18. srpna 2016 v 11:47 | Reagovat

No tak hlavně podle mě nejde nevěřit. Neříkám v boha, ale v něco. A vlastně každý náboženství má svého boha, takže to stejně poukazuje na to, že bůh je jenom jeden, ale každý ho uctívá jinak a každý v něj jinak věří. Já osobně věřím, že něco vyššího existuje :)

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 22. října 2016 v 11:14 | Reagovat

Díváš se na to velmi uvážlivě. Upřímně, já v tom mám ještě guláš.
Jsem katolička a na základce jsme byly tři holčičky, které chodily do náboženství. Asi od první do čtvrté třídy. Upřímně, dalo mi to jen příjemnou společnost a hezké zážitky, ale nikdy ne nějaké ustálení názoru k víře. Ono to v tom věku ani myslím pořádně nejde.
Na SŠ je ve třídě takový křesťanský mišmaš- pravoslavní, katolíci, evangelíci... ale náboženství se tam vyloženě nebere nějak v potaz.

Při přijímačkách jsem se rozhodovala mezi svou školou a biskupským gymnáziem, na přijímačkách tam se mnou byl Žid, takže podmínka mít něco společného s církví, neexistuje.

Osobně se považuji za věřící, ale nechce se mi to zatím definovat, hledám se v tom. Na Bibli jsem například ještě nesáhla a to už jsem přečetla ledasco.

Pěkně výstižný článek, jsem ráda, že jsem mu věnovala čas :-)

4 Michio Michio | 22. listopadu 2016 v 13:19 | Reagovat

[3]: Je skvělé, že to ještě nechceš definovat, protože možná cítíš, že k oné definici ještě nemáš vše potřebné a je moc fajn, že čekáš a nikam s tím nepospícháš - on je to celoživotní proces, který roste a mění se společně s člověkem :) :)

četba Bible je pro člověka, který věří v  Boha a JK, asi celkem potřebná, ačkoliv někdy dost "nebezpečná" věc :D jen by ji neměl číst sám, kdybych neměla výklad a vedení profesorů, možnost porovnávat s překlady s originálem a celý stoh učebnic, který potřebuju abych se v tom kterém výroku vyznala, tak bych v tom měla pořádný guláš a asi bych nad ní přemýšlela zcela z jiného úhlu a nejednu věc bych pochopila naprosto zcestě :)

[1]:

[2]:

[3]:
Děkuji za komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama