Říjen 2015

Jedno slůvko sem, druhé slůvko tam a třetí?

25. října 2015 v 14:50 | Michio |  Moje kecy
Průměrná žena by si pro sebe vybrala raději krásu než rozumové nadání, protože, ví, že průměrný muž se umí lépe dívat než uvažovat.

James Dobson - Být sám sebou (skvělá kniha o výchově a budování vědomí vlastní hodnoty).
O citát se jednoduše musím podělit, protože pravdivých a výstižných vět není nikdy dost (navíc mám v citátech zálibu).

A teď už k věci! Nebo spíše k věcem.
Asi jste se všimli, že jsem tu nějakou dobu nebyla (nebo alespoň doufám, že si toho někdo všiml a já tak neupadla do zapomnění). Důvod? Kéž by byl jen jeden a já ho mohla přesně definovat. Je jich určitě několik. Tím nejvýstižnějším je, že má "tajná výpomoc" se rozhodla jít studovat psychologii (gratuluji k přijetí!!) a najednou si uvědomila, že její časové rezervy jsou stejně ubohé, jako ty mé. Navíc články v rozepsaných, jež se svým milostivým srdcem pravidelně zveřejňovala, se tak trochu minuly, takže už ani není co zveřejňovat. Z mé strany chybí čas a chuť na tvorbu nových článků. Cítím, že blog by potřeboval uklidit, na což rozhodně nemám čas ani nervy a na chuti mi to taky moc nepřidává. K mé neaktivitě se přidává i neaktivita čtenářů. Už na začátku jsem si vytyčila postoj, v kterém budu blog vést bez ohledu na ohlas, a za tímto postojem si budu stát až do konce - ale všechna má tvořivost v hledání motivace je bohužel vyplýtvána na školu, takže blog má v tomto smůlu. Přesto děkuji těm několika dušičkám, které se zde objevili a zanechali komentář. Co se týče budoucnosti blogu, tak jistě vím jen jednu věc - neruším ho! Ale aktivita je bohužel neznámá veličina a myslím si, že jí hodnou dobu i zůstane. Přesto můžu slíbit, že se budu snažit na blog myslet :)
Ohledně mého osobního života. Pokud by někoho zajímalo, co se za poslední dobu stalo, tak....nastoupila jsem do druhého ročníku a ve škole se mi vede zatím OK. Ačkoliv z psychiatrie, kterou od nového roku máme, jsem poněkud zoufalá. Ach, psychologie a psychiatrie jsou sice velmi zajímavé předměty, ale opravdu nechápu lidi, které to baví. A především nechápu, jak někdo může chápat všechny ty procesy v našem mozečku a všechny ty "chobotnice" (můj velmi odborný název alá přezdívka), které v něm máme a které se občas porouchají (mám hrozivé podezření, že mé chobotničky svou práci dost šidí, jen se jim to zatím daří dostatečně skrývat, abych to nepoznala já ani mé okolí...ačkoliv podezření se mršky nevyhnou!). A také bych si ráda postěžovala na naše papírové trestní právo a přímo řekla, že je zcela naprosto nemožné si ho pamatovat! Vážně by mě zajímalo, kde je moje nadšení ze studia sociální práce s myšlenkou, že se v něm kloubí mnoho oborů a tak má člověk možnost mít opravdu široký záběr vědomostí (kéž by mi došlo, že ten "široký záběr" se budu muset učit :D Ale ne....je to zajímavé, ačkoliv z toho mám bolesti hlavy). Následující 4 týdny trávím v terénu ... aneb mám praxi! Konečně! Hodně jsem se na ni těšila, ale její shánění bylo letos dost drastické. Čtyři zařízení mě odmítli a na charitě po mě chtěli peníze (i když je to charita, tak za sociální praxi nedám ani haléř!). Nakonec jsem sehnala jednou sociální praxi v dět. rehab. stacionáři a jednu teologickou v Komunitě Blahoslavenství, která bude rozhodně zajímavá, protože ani jedna strana neví, co má od druhé čekat :D Bude ještě sranda.
Co ještě říct? Možná s zpožděním poděkovat všem, kteří přispěli na sbírku Bílá pastelka, kam jsem se i letos přihlásila jako dobrovolník :) I když každý rok tvrdím, že už na sbírku chodit nebudu, protože ty nadávky a pohrdavé obličeje dokážou dobře znepříjemnit den. Na druhou strany milí lidé ho zase dokážou hodně zpříjemnit =) Letos jen trochu nevyšlo počasí, takže jsem od osmi mrzla v zimě a dešti :D A také jsme potkali jednoho dosti ... nenapadá mě aktuálně žádné slušné označení pro úchylného perverzáka ... který si nás pravděpodobně spletl s mladými holkami, které ho budou zahřívat v jeho domě. Dostat se od něj dostatečně daleko byla celkem výzva, protože nechtěl dát pokoj. Ale jinak to byl dobrý den a na to počasí si myslím, že byla sbírka celkem úspěšná, takže každému, kdo má doma Bílou pastelku Děkuji a také Děkuji každému, kdo byl na nás chudáky dobrovolníky milý, i když třeba nepřispěl, a neobviňoval nás z toho, že si peníze necháváme pro sebe a že z toho dostáváme výplatu. Možná vás to šokuje, ale nedostala jsem za to ani korunu :) Jen teda čaj na ohřátí, když jsem šla odevzdat pokladničku. (Někdy bych si přála všem chytrým spoluobčanům pořádně vynadat a donutit je být aspoň jednou dobrovolníkem na podobné akci, aby trochu prokoukli).

A tímto se loučím a přeji všem hezký nadcházející týden :)