Karel Poláček - Bylo nás pět (rozbor)

5. dubna 2015 v 12:44 | Michio |  Knihy
Karel Poláček - Bylo nás pět
1946

DĚJ
Okresní město, Protektorát Čechy a Morava, Rychnov nad Kněžnou
Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje na německých hranicích. Petr se pořád z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělají si naschvály - například on jí dá do kufru mrtvou myš, ale potom dostane vynadáno a brečí. Petr a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klučičí dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Také si chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat - plánují si cestu do cizí země, ale samozřejmě ji neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Kluci se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat "ruku líbám", aby ukázal svoje dobré vychování, ale styděl se a neřekl to. Soumarovi jsou bohatí a mají krásný dům. Petr si od Otakárka půjčuje knížky. Otakárkova vychovatelka ale Petra kritizovala a bála se, že od něj Otakárek chytí špatné mravy.
Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit. Bajzovi před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso. Paní Bajzová tvrdí Emě Vařekové, že mají brambory, ale nakonec Ema zjistí, že mají husu, a Vařekovi se velice urazí. Celá rodina se tomu směje.

Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s kluky, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Když byl ve městě cirkus, jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, s nimi chodil do školy. Kluci byli hrdí, že s ním mohli kamarádit. Petr nakonec přesvědčí rodiče, aby všichni šli jednou do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a proto měl dovoleno ho navštívit. Petr a ostatní kluci chtěli v cirkuse taky vypomáhat, proto nosili zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhal. Ale přišla jeho vychovatelka a udělala hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu se naštval a vyhodil i ostatní chlapce.
Petr onemocněl spálou. Zdály se mu dobrodružné sny, kterým uvěřil. Ve snu mu tatínek koupil slona indického Jumba, který uměl mluvit. Slon byl obdivován celým městem a přál si červenou čepici protkanou zlatem s bambulkami. Tatínek Petrovi slíbil, že mu čepici zaplatí. S kluky se na Jumbovi vypravili do Indie. Navštívili krejčího, který pocházel z Čech, a seznámili se s mahárádžou a princeznou. Zilvar se oženil s princeznou a kluci se na svatbě poprali. Když se ale trochu vyléčil, došlo mu, že se mu celé to dobrodružství asi jenom zdálo.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV
Petr Bajza - vypravěč, malý kluk se ztřeštěnými nápady na různé rošťárny, snaží se mluvit spisovně a chovat slušně, ale to se mu často nevede, pochází z rodiny obchodníka a velmi rád čte, z donucení chodí na housle, sní o exotickém dobrodružství, veselý, inteligentní.
Antonín Bejval - nejlepší kamarád Petra, vynalézá různé věci, lakomý syn majitele povoznictví.
Čeněk Jirsák - jeho tatínek dělá čepice, pochází z věřící rodiny, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke zpovědi.
Josef Zilvar - žije v chudobinci, jeho otec přišel ve válce o nohu a tak má jednu dřevěnou, je starší než ostatní chlapci, kouří, několikrát propadl.
Eduard Kemlink - syn úředníka z berního úřadu, chytrý, má psa Pajdu.
Kristýna - služebná u Bajzů, pere se s Petrem, který jí říká Rampepurda, veselá, strach z myší.
Eva Svobodová - dcera cukráře, líbí se Petrovi, kterému nosí sladkosti.

KOMPOZICE DÍLA
Dílo rozděleno na oddíly, které jsou graficky vyznačeny, děj je chronologický (od jara do zimy)

DRUH
Epika

ŽÁNR
Humoristický román, částečně autobiografické (vzpomínky na dětství), epika

JAZYK
Spojení spisovných a knižních obratů s hovorovou a nespisovnou češtinou, nářečí, častá přímá řeč, chlapecký slang, germanismy, archaismy, ich-forma,
Autor převedl své mistrovské zacházení s jazykem společně se smyslem pro komiku a slovní humor.

AUTOR
Český spisovatel, humorista, filmový scénárista a novinář, představitel demokratického proudu 1. poloviny 20. století demokratického proudu v ČR.
1892 - 1945 (19. - 20. století)
Představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot české meziválečné prózy. Ve svých románech se zaměřil na zobrazení tragikomedie maloměstského života. Patřil k Pátečníkům. Byl mu in memoriam udělen řád T.G.Masaryka II. třídy. Zemřel v koncentračním táboře krátce před koncem války.
Další díla: Dům na předměstí, Muži v Ofsajdu, Edudant a Francimor, Se žlutou hvězdou

SOUČASNÍCI AUTORA
Josef Čapek - Čech, dílo: Ze života hmyzu, Kulhavý poutník, Povídání o pejskovi a kočičce
Karel Čapek - Čech, dílo: R.U.R., Továrna na absolutno, Bílá nemoc, Matka
Eduard Bass - Čech, dílo: Cirkus Humberto, Klapzubova jedenáctka

INSPIRACE
Dílo bylo zfilmováno - seriál Bylo nás pět

PŘIJETÍ DÍLA V DOBĚ VZNIKU
Vyšlo až po autorově smrti, Poláček dílo napsal během svého pobytu v koncentračním táboře.
Nejdříve bylo přijímáno opatrně, ale kritici i čtenáři v něm brzo našli jeho krásu a poetičnost (nesmrtelné dílo).


Zobrazené světa dospělých dětskýma očima.



Jak se mi četlo? Bylo nás pět už patří k takové maturitní klasice a dobře chápu proč. Myslím si, že seriál viděl asi každý, Poláček jako autor určitě nepatří ke jménům, které by maturant nikdy neslyšel a jména hlavních hrdinů jsou taktéž všeobecně známá. Pro mě kniha, o které se dá dobře povídat a když se nad ní čtenář trochu zamyslí a hodí si některé věci do souvislosti, tak si myslím, že dokáže porotu u maturity opravdu ohromit. Na druhou stranu - k první "části" knihy (nemůžu najít vhodnější slovo) nemám ani písmenko. Příjemně jsem se bavila a oddechla si, někdy jsem se i zasmála (což je docela údiv, protože ačkoliv je Poláček významný autor, tak mě jeho styl psaní nějak nesedl), ale druhá "část" knihy byly jen stránky, do jejichž četby jsem se docela nutila a ačkoliv jsem si po přečtení celé knihy uvědomila, že mě vlastně bavila, tak podruhé bych se do toho asi dobrovolně nepustila. Možná to bude i tím, že jsem velký fanda seriálu a od něj se odvíjely i moje očekávání, které jsem měla od knihy. To naneštěstí jaksi nejde dohromady. Ale i tak doporučuji nejen k maturitě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama