Henryk Sienkiewicz - Quo vadis (rozbor)

18. září 2014 v 15:16 | Michio |  Knihy
Henryk Sienkiewicz - Quo vadis
1896
DĚJ
Řím, kolem roku 64, za vlády císaře Nera
Vinicius, syn bývalého konsula Vinicia, patricij (šlechtic) a voják, je zvyklý dostat vše po čem zatouží. Právě se vrací do Říma z ukončené války s Parthy. Je však poraněn a pomoc je mu nabídnuta starým vojákem Aulem, v jehož domě je mu poskytnuta péče. Zde potká krásnou Lygii, rukojmí a dceru krále Lygů, do které se okamžitě zamiluje.
Po svém odchodu z domu Aulů se ohlásí u svého strýce Petronia, který má v Římě velký vliv. Je blízký Neronovi, nazýván "Abiter elegantiarum" - poradce ve věcech vkusu a také u lidu je oblíbený. Svěří se strýci se svými pocity a žádá ho o pomoc. Petronius tedy navštíví Aula, aby se přesvědčil o kráse Lygie. Lygie zde Viniciovi nakreslí znamení ryby, čímž dává najevo svou křesťanskou víru, ale Vinicius nechápe. Petronia napadne požádat Nera, aby pomohl jeho synovci a vzal Aulům Lygii, kterou vychovávali jako dceru. Nero žádosti vyhoví, vezme Lygii do svého paláce (Palatia) a později ji plánuje odevzdat Viniciovi, ale během převozu se křesťané v čele s obrovským Lygem Ursusem sloužícím Lygii přepadnou nosítko a osvobodí tak Lygii, která se začne skrývat u křesťanů žijících v Římě. Vinicius se stal zoufalým, litoval svých činů a vynakládal veškeré prostředky na hledání Lygie. S hledáním mu pomáhal i Petronius, ale konečnou spásou se zdál vychytralý žebrák Chilón, který o sebe tvrdí, že je filozof. Pravdou je, že za peníze je Chilón schopen udělat cokoliv. Nejprve zjistí původ oné ryby, kterou Lygie nakreslila. Je to znak toho, že je Lygie křesťanka. Z toho sdělení jsou Vinicius s Petroniem zděšení, protože o křesťanech se v Římě vykládají ne příliš lichotivé věci (např. kradou a pojídají děti). Je jisté, že se

Lygie ukrývá někde mezi křesťany a je stále v Římě, proto se Chilón postupně dostává do křesťanské komunity, kde hledá silného Lyga - Ursusa, který bude jistě chránit svou paní. Hledání je šťastné a Chilón nachází Ursusa a je si jistý, že Lygie nebude daleko. Vinicius s Chilónem naplánují únos Lygie, ke kterému si přizvou i silného Krotóna, který má přeprat Ursusa. Společně se vydávají na velké setkání křesťanů, kde bude určitě i Lygie. Nikdo z nich netuší, co je vlastně setkání zač. Jde o přednášení apoštola Petra, který vypráví o Kristovi a jeho činech. Vinicius křesťanství nenávidí, protože je přesvědčen, že mu vzalo Lygii, ale i tak v něm slova apoštola něco zanechávají. Je před ním kázána láska a odpuštění - a to i svým nepřátelům. Pro mladého Římana a především vojáka je to nepochopitelné, ale i tak nad tím musí stále přemýšlet. Po skončení kázání sleduje trojice (Vinicius, Chilón a Krotón) Lygii a plánují přepadení. Vinicius a Krotón vtrhnou do řady domů, kde se má skrývat Lygie a Chilón zůstává v bezpečí. Jenže plán se nezdařil a Krotón je Ursusem poražen a následně vážně zraní i Vinicia, který ovšem zůstává u křesťanů, kteří o něho pečují (léčí ho především Glaukos, který má z minulosti špatné zkušenosti s Chilónem, který jej zaprodal a zemřela kvůli němu jeho rodina) a Lygie s Ursusem taktéž. Společně s ním je zde i apoštol Petr, který mu během jeho zotavování vypravuje o Kristu a jeho učení.
Když je Vinicius téměř zdráv, Lygie se rozhodne opět odejít, protože si byla vědoma své lásky k Viniciovi a také toho, že s ním jako s nekřesťanem nemůže žít. Ale zároveň si všimla změn, které se odehráli v jeho povaze. Když se opět rozdělí Vinicius je už téměř jiným člověkem. Z dříve tyranského pána se stal na svou dobu velmi milým k otrokům, kteří ho začali milovat. On si ovšem uvědomoval, že tato změna je díky Lygii a přemýšlel jak se stát kvůli ní lepším. V tom se opět objevil Chilón, který přinesl zprávu, že ví, kde se Lygie nachází. Vinicius dal muži rozkaz, aby se sledováním křesťanů okamžitě přestal, ale Chilón pod vidinou peněz nepřestal. To Vinicia rozzuřilo a dal Chilóna zmrskat. Trest ovšem po chvíli odvolal, protože si uvědomil, že tohle by žádný správný křesťan nikdy neudělal. Chilón popuzen odešel bez odměny a Vinicius se vydal za Lygií, aby ji prosil o odpuštění a její ruku. Lygie souhlasila a nakonec dostali také (přes zjevnou nelibost křesťanského fanatika Crispose) požehnání apoštola Petra. Vinicius už měl být jen pokřtěn, ale na Neronovo pozvání musel odjet společně s Petroniem a dalšími augustiány do Řecka, které Nero, na rozdíl od Říma, přímo miloval a hodlal zde vystupovat a těšit lid jeho zpěvem. Skládá zde nové skladby a v jedné popisuje hořící město, na to mu Petronius řekne, že ve své básni nedostatečně vylíčil atmosféru hořícího města. Tu se v Neronovi zrodí plán na zapálení Říma, který také uskuteční. Vinicius je zděšen a okamžitě se vydává na cestu do Říma, jenž zápolí s neovladatelným požárem a z něhož prchá neobyčejné množství lidí všech společenským tříd. Vinicius bez rozmyšlení vtrhne do Říma a chce najít Lygii, ale když dojde k jejímu domu, zjišťuje, že už je pravděpodobně v bezpečí společně s Ursem a apoštolem. Cesta z Říma už ovšem není tak jednoduchá a on se dostává do problémů, z kterých mu opět pomůžou křesťané.
Když Nero přijíždí k Římu, obdivuje hořící město a těší se, že konečně ve své básni o Tróji dokonale vylíčí požár. Lid je ovšem nespokojen a bouří se, nastávají nepokoje, při kterých gladiátoři a otroci útočí na své pány. Po 6. dnech požáru se Nero rozhodne uklidnit lid a tak vznese obvinění a prohlásí, že Řím zapálili křesťané a pořádá na ně doslova hony. Na tomto obvinění má svoji vinu Chilón, který se chtěl pomstít. Petronius se snaží uchránit křesťany společně se svým synovcem, ale prohraje a sám si udělí trest smrti.
Ačkoliv Chilón vyzradil všechna důležitá křesťanská "místa setkání", tak se křesťané svým pronásledovatelům nijak nebrání a téměř se jim dobrovolně vydávají. To překvapí i samotné pronásledovatele. Mezi chycenými křesťany, kteří budou sloužit jako podívaná na velkých hrách, jsou i Ursus s Lygií. Vinicius trpí, ale využívá svého vlivu a také své popularity mezi vojáky, aby jim to ve vězení, co nejvíce usnadnil a mohl Lygii navštěvovat. Společně s Petroniem vymysleli plán jako Lygii vysvobodit, ale ta byla převezena do lépe střeženého vězení a tak jim bylo jasné, že Nero s ní má vlastní plány.
Hry dávno začali a nevinní křesťané byli vydáváni divokým šelmám, ukřižování, pobíjeni a lid se bavil. Jenže křesťané namísto naříkání se těšili, že zemřou smrtí obdobnou jako jejich Kristus a smrt přijímali jako vysvobození a nanebevzetí. Toto Římané nechápali a lid již začal tušit, že ti starci, ženy a děti nebudou pravými viníky a hry se jim pomalu začali znechucovat. Poslední kapkou bylo ukřižování a upálení stovek křesťanů nedaleko Palatia, kdy Chilón, který se dostal díky udání křesťanů do Neronovi přízně a získal post váženého patricija, spatřil na jednom z křížů lékaře Glauka. I on sám už nějakou dobu přemýšlel o svých činech a o křesťanství, a když teď uviděl Glauka, kterého zradil, připravil o rodinu a majetek a nakonec ho vydal tomuto krutému způsobu smrti, podlehl sám sobě a prosil Glauka o odpuštění, kterého se mu i dostalo. Chilón začal na dav lidí křičet, že křesťané jsou nevinní a pravým viníkem je Nero. To lid pobouřilo a Nero musel utéci do bezpečí. Na druhý den nechal Chilóna ukřižovat jako zločince, který má být rozsápán medvědem. Amfitheatr byl plný lidí, Chilón byl mezitím mučen a nucen k odvolání, které ovšem odmítl pro svou víru v Krista. Po vztyčení kříže byl do arény vpuštěn zuřivý medvěd, který ovšem jen ulehl k Chilónovým nohám a Chilón se blaženě díval k nebi a zemřel s úsměvem na rtech. Ohromil jak Nera, tak lid a všichni se ptali, co je to za boha, který dovolí tak klidně zemřít.
O několik dní později si Nero přichystal kousek, kterým měl vyhrát nad Petroniem a zničit Vinicia, který se už jen modlil za to, aby měla jeho milovaná rychlou smrt a poté mohl vstoupit do arény, přiznat se ke své víře a zemřít. Do arény byl vpuštěn Ursus, který si klekl a začal se modlit, k velké nelibosti lidu, který miloval silné muže a tím Ursus nepochybně byl. Poté se ovšem otevřeli vrata a do arény vběhl býk s Lygií přivázanou na rohách. Ursus s vypětím všech sil zakroutil býkovi krkem a vysvobodil svou královnu. Lid byl nadšen a prosil o milost, do arény se také vřítil Vinicius, který vzal Lygii do náručí a prosil o její život. Nero byl nucen jim dát svobodu a zároveň jim již nemohl nijak ublížit, protože se dostali pod ochranu lidu.
Rozhodli se odjet na Sicílii, pryč z Říma, kde čekala smrt i na apoštola Petra a Pavla, kteří ovšem zemřeli spíše jako vítězové než poražení. Na smrt nečekal dlouho ani Petronius, který si uvědomoval nemilost Nera. Rozhodl se zemřít jako pravý "Abiter elegantiarum" a uspořádal skvělou večeři, kde každému hostu věnoval nádherný pohár a přečetl dopis, jenž napsal Neronovi a přirovnával v něm jeho zpěv k vití Kerberose (ta největší rána, kterou mohl Neronovi dát). Poté ulehl a dal si podřezat žílu, v tom se k němu přiřítila Euniké, bývalá otrokyně, které ho milovala a kterou miloval i on, a rozhodla se zemřít po jeho boku.
Epilog: Lid se staví proti Neronovi, který je nucen spáchat sebevraždu, protože jinak by na něj čekala muka a ponížení, které pro něj připravil lid.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV
Vinicius - pyšný augustián, syn konzula Vinicia, voják tělem i duší, který se zamiluje do Lygie, pro kterou je schopen všeho, stane se křesťanem a je pokřtěn samotným apoštolem Petrem, svéhlavý a impulzivní, po obrácení na křesťanskou víru vlídný a spravedlivý
Lygie - dcera krále Lygů, který ji věnoval Římu jako zajatce a důkaz toho, že během války nevkročí na jeho území, ve válce však zemřel a vojáci na Lygii zapomněli, tak byla vychovávána u Aulů, krásná, jemná, přívětivá, věrná, křesťanka
Ursus - "otrok" Lygie, kterou je ochoten bránit životem, má velkou sílu, ale snaží se chovat jako křesťan a nezabíjet
Nero - římský císař, milovník umění, zpěvu, poezie a divadla, sám vystupuje, ale všem je spíše pro smích (tajný), je zbabělý a nechá sebou lehce manipulovat, šílený, ve vteřině odsoudí bezpočet lidí k smrti, obdivuje ale zároveň se i strachuje Petronia
Petronius - Viniciův strýc, klidný, vlídný, inteligentní, milovník žen a umění, "Abiter elegantiarum" - poradce ve věcech vkusu, poradce Nerona - rád riskuje v debatách - v tomto směru velmi odvážný, má rád svého synovce a ochotně mu pomáhá, mezi lidem oblíbený
Apoštol Petr - laskavý starý muž, která sám zažil Krista a rozhodl se šířit jeho učení, uznává lásku mezi Lygií a Viniciem, kterého také pokřtí
Chilón - vychytralý žebrák, filosof, dopustil se odporných věcí, zrazení Glauka a připravení ho o rodinu i majetek, zaprodání křesťanů jako pomsta vůči Viniciovi, prahne po penězích, nakonec lituje svých hříchů, žádá o odpuštění a šťastný umírá v aréně na kříži

KOMPOZICE DÍLA
3 kapitoly a epilog, střetnutí dvou stran - křesťanství (dobra) a zla

DRUH
Epika

ŽÁNR
Historický román s náboženským tématem (křesťanství, jeho počátky v Římě)

JAZYK
Spisovný a bohatý, děj je na některých místech záměrně zpomalován rozsáhlými popisy, které jsou velmi realistické, latinské a řecké výrazy, archaismy, er-forma - dialogy a monology v ich-formě,

AUTOR (1846 - 1916)
Polský spisovatel (autor historické literatury), nositel Nobelovi ceny (1905), představitel naturalismu a polského pozitivismu.
Největší slávu si získal svými historickými romány týkajících se polských a křesťanských dějin. Zíjem vzbudil svým prvním románem Ohněm a mečem (z trilogie:Ohněm a mečem-Potopa-Pan Wylodyjowski). Světové slávy dosáhl posléze díky knize Quo vadis. Rád cestoval. Působil také pod pseudonymem Litwos. Oblíbený nejen v Polsku, ale také v zahraničí.
Další díla: Ohněm a mečem-Potopa-Pan Wylodyjowski (Trilogie), Křižáci.

SOUČASNÍCI AUTORA
Emil Zola - Francouz, dílo: Zabiják
Mark Twain - Američan, dílo: Princ a chuďas, Staré časy na Mississippi, Život na Mississippi

DALŠÍ DÍLA SE STEJNÝM TÉMATEM
Není římského lidu (Řím za vlády Nera) - Jarmila Loukotková

INSPIRACE
Dílo bylo oceněno Nobelovou cenou, několikrát zfilmováno.
Název díla pochází ze staré legendy (vylíčena na konci díla), kdy sv. Petr odcházel z Říma do bezpečí. Cestou však potkává Ježíše a ptá se ho "Quo Vadis, Domine?" (Kam kráčíš, Pane?) a ten mu odpovídá "Když ty opouštíš můj lid, tak kráčím do Říma, aby mě ukřižovali podruhé." Petr se vrací a je ukřižován.

Hlavní myšlenkou je snaha ukázat, že člověk se může změnit díky lásce k jinému člověku a k Bohu. Popis začátků křesťanství a krutost Říma.


Jak se mi četlo? Už jako malá jsem milovala historické romány a Quo vadis bylo pro mě jasnou volbou. Není to nejtenčí knížka, ale je poměrně čtivá (ačkoliv pár nudných chvilek se tu najde) a tak uběhne rychle. Děj je silně zaujatý a propaganda křesťanství jako pravé víry je místy možná až moc silná. Na druhou stranu tu nevěřící dostanou hezkou lekci a s trochou tolerance si tuhle knížku dokážou užít, protože za to opravdu stojí. Při četbě mi občas trnula krev a konec Petroniovi hostiny mě snad zasáhl víc než celý příběh Vinicia a Lygie (když o tom tím tak přemýšlím, tak Petronius měl mé sympatie od začátku a mohu říct, že se rozhodně stal nezapomenutelnou postavou). Jen malé varování - "historické znalosti", které díky knize získáte v hodinách dějepisu raději nepoužívejte - profesorovi byste tím radost neudělali. Jako knížku rozhodně doporučuji a při maturitě bych osobně o ní dokázala mluvit hodiny. Ovšem jsem člověk, který miluje historii, knihy a ačkoliv není věřící, tak s vírou je v přímém kontaktu. To ze mě dělá člověka, který knihu ocení a opravdu nad ní popřemýšlí. Ovšem pokud jste člověk, který si knihu rozhodne přečíst jen kvůli tomu, aby měl o jednu položku v maturitním navíc, tak bych asi doporučila rozhodnutí přečíst přehodnotit, protože tohle dílko nemůžete přečíst bez přemýšlení.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 protiva protiva | E-mail | Web | 23. května 2015 v 15:19 | Reagovat

Jedna z knih, kterou by si měl každý přečíst. Příběh je silný, k zamyšlení... Smutné je, že pronásledování křesťanů pořád existuje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama