Božena Němcová - Divá Bára (rozbor)

31. července 2014 v 10:13 | Michio |  Knihy
Božena Němcová - Divá Bára
1856

DĚJ
Vesnické prostředí (dědina Vestec), 18. - 19. Století (1850).
Jakub už odmalička musel pracovat, protože byl chudý. Postupem let se dostal až k práci vesnického pastýře. Tuto práci měl rád a jako pastýř měl ve vesnici všelijaké výhody a žil si dobře. Jednoho dne se mu ale donesla pověra, že umře-li bez dětí, nepřijde do nebe. A tak se ženil s rychtářovou dcerou Bárou. Narodila se jim dcera, která dostala jméno po matce.
Brzy po jejím narození se matce, když vařila oběd, udělalo špatně. Ženy z vesnice jí přiběhly na pomoc. Vše přičítaly pověsti, že v šestinedělí nemá rodička za poledne vycházet z domu, to prý chodí Polednice, a hned se běžely podívat na malou Barunku, zda ji Polednice nevyměnila. Některé říkaly, že ano, ale nakonec se shodly, že se nic nestalo. Od té doby byla pastýřova žena stále nemocná a nakonec zemřela.
Možná proto, že jí chyběl ženský vzor, nebo že trávila všechen čas v přírodě, byla Bára úplně jiná než ostatní dívky. Žádná z dívek a málokterý z chlapců byl silnější než ona. Mimo velké síly měla také velkou odvahu a ničeho se nebála. Lidem se její odlišnost nelíbila a začali se jí posmívat. Vzpomněli si na Polednici a začali jí říkat Divá Bára. Často se jí smáli pro její velké buličí oči. Nejprve ji to všechno trápilo, Jakub jí ale vysvětlil, že lidé jsou hloupí a neví, jaká skutečně je. Bára tedy přijímala všechny pošklebky statečně a zvykla si na ně.

Lidí, kteří Báru měli rádi, bylo velmi málo. Jedním z těch, co to s Bárou mysleli dobře, byla Elška, dcera panny Pepinky a neteř pana faráře. Často spolu s Bárou chodili na faru a hrály si. Na faře byla Bára vítána, ale jinak tomu bylo u kostelníkových, kde bydlel další její kamarád Jozífek. Jozífek měl Báru rád, ale jeho rodiče ne (hlavně matka). Kromě Jozífka a Elšky měla Bára ještě věrného psa Lišaje, kterého měla nadevšecko ráda. Nakonec se Bára musela s přáteli rozloučit. Jozífka poslali rodiče do školy, aby se z něho stal páter a Elška odjela k nemocné tetě do Prahy. Stále musela na Elšku myslet a často vzpomínala na dětství. Chodila na faru ptát se, jak se Elška má. Panna Pepinka jí četla dopisy, které posílala Elška z Prahy. A tak se Bára jednoho dne dozvěděla, že má teta nového lékaře, jehož rady jí pomohly a uzdravily ji, a že se Elška vrátí domů. Bára se velmi těšila, až přijede. Když Elška skutečně přijela, nemohla ji Bára poznat. V Praze dospěla a ještě zkrásněla, brzy ale poznala, že je stejná jako dřív.
Jednou šly spolu s Bárou házet věnečky do řeky. Byl to zvyk, kterým si děvčata přivolávala ženichy. Hodily je oba nejednou, ale zatímco Elščin odplul po řece, Bářin se zachytil na větvi stromu. Elška se svěřila Báře, že si v Praze našla milého, že je to ten doktor, co uzdravil tetičku a že si spolu píší. Psali si v dopisech od tetičky domluvenými, tajnými hesly, aby o tom panna Pepinka nevěděla. Panna Pepinka se rozhodla najít Elšce ženicha, aniž by věděla o její lásce. Namlouvala jí pana správce. Ten chodil na faru a dvořil se Elšce. Té byl pan správce odporný a svěřila se Báře, že i kdyby milého neměla, přece by ho nechtěla. Bára se rozhodla pomoci Elšce a převlékla se za strašidlo. Pohrozila správci, že jestli ještě přijde na faru na námluvy, je s ním konec. Pan správce ale nešel sám a jeden z mužů, kteří šli s ním, doběhl do vesnice a svolal lidi. Ti se vydali za strašidlem a na břehu řeky našli odhozenou bílou plachtu a Bářinu sukni a velmi se pobouřili. Když je tedy Bára tak nebojácná a znevažuje duchy, musí za trest přečkat noc v kostnici.Bára se nebála a s trestem souhlasila. Jakub s Lišajem přišli za ní, protože jim bylo doma smutno a ustlali si před kostnicí. Zavřená v kostnici Bára přemýšlí nad svým životem. Je jí líto, že ji lidé nemají rádi a poprvé v životě ji napadlo, že by ráda ležela na hřbitově vedle matky. Přemýšlí i o myslivci, kterého vídala na kraji lesa, když pásala, a který se jí líbil.
Ráno šel myslivec okolo a vida Jakuba, jak spí před kostnicí, přispěchal k němu. Jakub mu pověděl o Bářinu trestu. Myslivec vysvobodil Báru ven, třebaže nepotřebovala zachránit, a vyznal jí svou lásku. Bára nemohla uvěřit, že ji myslivec také miluje. Zanedlouho se vzali a ona se i s otcem přestěhovala do myslivny.
Také Elška byla velice šťastná. Přišel totiž dopis z Prahy, v němž tetička psala, že odkáže Elšce celé své jmění, když se vdá za jejího nového lékaře Hynka. Elška dostala svolení vzít si doktora za muže.
S Bárou se všichni lidé, i paní Kostelníková, udobřili.

HLAVNÍ POSTAVY
Bára - statečná, přímá, silná, svobodomyslná, citlivá a dobrosrdečná, lidé jí říkají "Divá Bára", pomlouvají ji a posmívají se jí, je silnější než většina chlapců ve vesnici, zamiluje se do myslivce.
Jozífek - milý a plachý syn kostelníka, je zamilovaný do Báry, jeho rodiče chtějí, aby se stal páterem.
Elša - milá a laskavá dívka, která má Báru ráda a nedbá na pomlouvačné řeči, zamiluje se do doktora své tety v Praze.
Jakub - hodný a mlčenlivý pastýř, otec Báry, učí dceru všemu potřebnému a podporuje ji.
Myslivec - hodný muž, který se zamiloval do Báry.

KOMPOZICE DÍLA
Chronologická kompozice, prvky romantismu (hlavní hrdinka žena, snaha o prosazení žen) a realismu (kritika společnosti ve snaze ji napravit), kniha je rozdělena do 3. kapitol (oddělování pomocí odstavců a kapitol)

DRUH
Epika

ŽÁNR
Povídka z vesnického prostředí

JAZYK
Spisovný, zastaralý slovosled a výrazy (např. kravka) - archaismy i historismy, zdrobněliny, častá dlouhá souvětí, er-forma, (Bára Elše vyká - zvláštnost)

AUTOR (1820-1862)
Božena Němcová byla česká prozaička. Počátky Realismu v české literatuře.
Považována za zakladatelku novodobé české prózy. Celý život prožila v chudobě a její manželství bylo neštastné.. Božena se stala pro mnohé inspirací, její postava se objevila v nejednom filmu/knize (Obrazy ze života Boženy Němcové, Vějíř Boženy Němcové (Seifert)). Spekulace ohledně jejího původu (vévodkyně Kateřina Záhaňská či její mladší sestra). Pohřbena na Vyšehradě. V České Republice oblíbená a známá.
Další díla: Babička, Rozárka, V zámku a podzámčí.

SOUČASNÍCI AUTORA
Karel Havlíček Borovský - Čech, dílo: Král Lávra, Křest svatého Vladimíra, Epigramy

INSPIRACE
Divá Bára byla zfilmována (1949) - film končí jinak! Kostnice/márnice začala hořet a Báru zachránil až myslivec, který ji odvedl od zlých vesničanů. Božena Němcová inspirovala řadu autorů; Seiferta - Vějíř Boženy Němcové, Halase - Naše paní Božena Němcová.

PŘIJETÍ DÍLA V DOBĚ VZNIKU
Dílo bylo přijato kladně.

Upozornění na pokrytectví společnosti a kritika pověrčivosti, kvůli které byla Bára odmítána a stavena na okraj společnosti. Obraz tehdejšího způsobu života a myšlení.



Jak se mi četlo? Divá Bára patří mezi maturanty mezi ty oblíbenější knihy, ale já musím říct, že jsem od ní čekala víc. Od Boženy Němcové jsem za sebou už měla V zámku a v podzámčí, které mě docela bavilo a i Babičku, kterou jsem přelouskala s bolestí hlavy a slzami donucení. Tudíž jsem už více-méně znala styl, kterým BN psala i češtinu a slovosled. Tohle jsem skousla bez větších problémů, ale kámen úrazu byl pro mě děj. Možná mě těď někteří ukamenují, ale Divá Bára byla naprosro předvídatelná a já si u ní někdy s postesknutím řekla "tohle jsem čekala". Ale je tu také mnoho věcí, které musím ocenit. První je asi čtivost - možná si teď budu protiřečit, ale přesto, že je děj předvídatelný (a pro mě tedy nudný) a poněkud "klišeidní", tak se stránky čtou velmi rychle. Jsou tu sice dlouhá souvětí, ale na pochopení nejsou nijak složitá, čeština je starší, ale není tam žádný jazykolam, kterému by člověk v maturitním ročníku nemohl porozumět. Tudíž jako položka na maturitním seznamu je Divá Bára skvělá, ale jinak bych si ji asi podruhé nepřečetla a rozhodně na ni nevzpomínám.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nataly ^^ Nataly ^^ | Web | 1. srpna 2014 v 18:39 | Reagovat

Obdivujem ťa, že si si dala takú námahu spísať tento článok o vypracovanej knihe k maturite.. Ja keby mám vyhrabať moje zápisky, čo som mala k mature.. uuuh, ani neviem kde sú :D A ja som si vždy robila také dlhé poznámky z obsahu knihy, všetko mi vždy prišlo dôležité :D Brrr.. ale radšej nemyslieť na povinné čítanie, lebo väčšinou to boli také knihy ako za trest :D

2 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 20:37 | Reagovat
3 Nat Nat | 9. dubna 2015 v 19:54 | Reagovat

Jméno autorky nebylo Barbora Novotná, ale Panklová... Novotná byla její babička...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama