Jak jsem jela na chmel

20. května 2014 v 13:34 | Michio |  Jak to vidím já
Dřív to bylo naprosto obvyklé. Mladí lidé si zpakovali svých pár švestek a s velkou slávou se Vydali na chmel. Jsem si zcela jistá, že každý z našich prarodičů a většina z našich rodičů chmelové rostliny zná velmi dobře a má s nimi své zkušenosti. A tak jsem si jednoho dne řekla....proč bych nemohla i já? Navíc se říká, že se dá na tom slušně vydělat a mít v peněžence o pár papírků víc by mi rozhodně neuškodilo....


Chmel byl rozhodně jedna velká zkušenost, kterou bohužel nemůžu označit za pozitivní, ale rozhodně jsem se toho mnoho naučila o lidech a jejich pozicích v práci. A jak tato zkušenost začala a skončila?


Řekla bych, že mírně zmateně a nervózně, jen najít správnou chmelovou skupinu byla poměrně obtížná záležitost. Naštěstí jsem na chmel jela s úžasným člověkem a tak namísto nervování mě začátkem provázel smích a srandičky :). Vše vypadalo OK, ačkoliv věkové rozmezí mých "kolegů" bylo veliké a já jsem byla v kategorii "děti". Navíc student a holka - aneb ten, kdo bude potřebovat pomoc. A tu jsem potřebovala hned na začátku, kdy jen dostat "mých pár švestek", které tvořil kufr, cestovní taška a batoh, do vlaku byla výzva, kterou jsem nechala na ochotných "kolegách" :) Znovu se potvrdila má zkušenost ze všech mých cest, kdy je nejdůležitější úsměv a "jsem slabá holka, která neunese svůj kufr, je zde ochotný džentlmen?" Naneštěstí po pár minutách cesty naši "džentlmeni" vytáhli láhev vína (ačkoliv jako člověk z vinařské oblasti bych onu tekutinu, kterou pili, nazvala jen hnusem) a začali zpívat a hulákat na celý vagon. Dokonale navodili atmosféru "jedeme na tábor" a vytahovali jednu láhev za druhou. Víno, pivo nebo slivovička? K dostání bylo vše a tak po 3 hodinách cesty měli chlapci dost práce s tím, aby vyšli z vlaku po svých (a já přišla o nosiče). Nejsem typ člověka, který zastává názor, že se člověk musí spít do němoty při každé příležitosti, takže touhle dobou jsem se začala mírně strachovat. A můj strach jen zesílil, když nás dovezli k ubytovnám něčím, co bych nazvala předělaným dostavníkem pro koně a oznámili nám, že na ubytovně jsou jen dva pokoje a ať se rozdělíme. Chlapi samozřejmě hlásali "budeme s holkama!". Vzhledem k tomu, že nás tam bylo 6 mladších holek a 2 starší, jsem se začínala strachovat ještě víc. Ubytovna byla ze 70. let (nutno ale poznamenat, že slovo "rekonstrukce" neviděla ani z dálky) a dle názoru vedoucích jsme měli být rádi, že nespíme na zemi ve spacákách. Ačkoliv - vzhledem k matracím (jež odešli do důchodu před dobrými 10 lety) jsem stejně spala ve spacáku a postel jsem využila jen z toho důvodu, že podlaha byla špinavější než cokoliv, co jsem kdy viděla a nazývalo se podlahou. Sociální zařízení bylo rozděleno na ženské a mužské a dle očekávní bylo společné. To neočekávané bylo, že zrcadlo zde neexistovalo, sprchy postrádaly závěsy, sprchové hadice se rozpadávaly, u 2 ze 4 záchodů nešly zavřít dveře a voda tekla z mírně pochybných kohoutků (já osobně jsem se jí neodvážila nepřevařené napít, i když ono převařování se odehrávalo ve varné konvici s přezdívkou "když už vodní kámen, tak pořádný!"). Po 2 dnech jsem se ale naštěstí dostala do V.I.P pokoje, kde jsme byli jen 4, společně s kamarádkou, se kterou jsem jela na chmel, a s úžasnými a především inteligentními lidmi. Užívala jsem si toho, že jsem nebyla na pokoji s někým, kdo se dotáhne v 1 hod. ráno ožralý, nerozsvítí a nezačne dělat bordel. To byla krása.
K práci samotné. Na hodinu jsme měli jistých 50 KČ a pracovat jsme mohli 8-12 hodin. Většinou to bylo těch 8-9. Norma se zvyšovala. Ze začátku to bylo 900 a ke konci 960 drátků za den, což byl pro mě nadlidský výkon. V průměru jsem dělala v rozemí 600-700 drátků. Ačkoliv bylo napsáno, že se jedná o fyzicky nenáročnou práci, tak zapíchnout železným píchákem drátek do země, která je tvrdá jak kámen byl problém i pro chlapy, kteří vážili 80kg. Co jsem měla dělat já, která vážá 55? Snažit se! Brala jsem to klidně, protože jsem si říkala, že mám přece jen těch 50KČ na hodinu jistých. Bohužel časem se začala ukazovat pravá tvář...všeho. Fakt, že když nesplním normu, tak mi strhnou hodiny jsem se dozvěděla v polovině. Stejně jako to, že nezáleží na pravé době, kdy pracujeme, protože stejně bude upravena tak, aby se to hodilo majitelům. V den, kdy jsem pracovala od 7 a napsali, že jsem pracovala až od 8, jsem byla skutečně rozčílená. Když vám bylo zle a odešli jste třeba 5 minut před koncem, tak jste za den nedostali ani korunu. Povinností nepovinností bylo jít k lékaři - co se změnilo? Nic! Stejně jste nedostali ani korunu. Tak nač tam chodit, když se změní jen to, že dostanete léky, jež stejně nemáte kde koupit? Toť zajímavá otázka. Ale to není to, co mě tak štvalo...Jsem člověk, který byl vychován docela přísně a který se odmalička setkávál s křesťanstvím a jeho nahlížením na mezilidské vztahy. Slušné chování, respekt a tolerance mi nikdy nebyli cizí, na střední jsem nastoupila na zdravotnickou školu a rozhodla se zaměřit na sociálno, které tyto věci jen prohloubilo a byla jsem naučena lidské důstojnosti a cti. Jako výšku jsem si vybrala církevní školu a charitativní práci. Co se snažím říct? Slušnost, chování, respektování, pochopení....jsou to věci, na kterých si zakládám a bohužel je tak nějak považuji za samozřejmost. A právě díky chmelu jsem si uvědomila, že jsem stále naivní. Od 15 let se pohybuji ve světě, kde je "starat se o druhé" prioritní a byla jsem tím poznamenána, nejsem zvyklá na svět, kde platí heslo "ser na druhé a starej se jen o sebe". Abych uvedla několik případů - Chmelnice je velké místo a při 20 stupních a neustálé práci potřebujete pít, pro některé není problém nosit sebou pití, ale já jsem dala přednost tomu, když jsem si pití s věcmi nechala na jednom místě. Bylo mi vyčítáno, že se chodím napít a tím přicházím o minuty, během kterých bych mohla pracovat (po nějaké době to opravdu leze na nervy a vy, i když máte žízeň, přesmýšlíte jen o tom, že vedoucí bude mít zase plnou hubu keců). Většinu času mi bylo tykáno a když jsem si řekla o vykání, tak mi bylo odseknuto "a nejsi nějak drzá?" a stejně mi bylo nadále tykáno. Zaměstanci (především chmelnice) příšerně pomlouvali, osočovali a uráželi (naštěstí ne mě, tedy dokud jsem neoznámila, že odcházím). Nikdy nám nebylo odpovězeno přímo, měla jsem pocit, že "zakecávání a vymlouvání" bylo heslo, kterým se naše vedoucí řídila. Psychický nátlak byl v kurzu. Krásným příkladem je náš odchod, kdy nám vedoucí jasně do očí řekla, že nás na nádraží (vzdálené cca 2 km) neodvezou a ať si zařídíme odvoz sami. A co jsme udělali? Zjistili si autobus a kamarádka si i předplatila jízdenku z Prahy. A co se stalo v den odjezdu? Společný odvoz na nádraží a skupinová jízdenka (odjíždělo nás 7)! A co my dvě? Já jsem odmítla nejen z principu (nechtěla jsem skákat podle nich a jajich ega) a taky kvůli kamarádce, která už měla předplacenou jízdenku. Chtěli jsme jet po naší trase, kterou jsme si naplánovali (tak jak nám řekli). Tak jsme nasrali vedoucího a měli jsme si dělat co chceme s tím, že na proplacení zpáteční cesty máme zapomenout. Následně jsme byli vyhozeni z ubytovny s neúplně zabalenými zavazadly. Byli jsme na malé dědině, kde byla jen jedna zastávka a jel jen jeden autobus - za 4 hodiny. Nezbylo nám nic jiného, než stopovat - štěstí stálo na naší straně a zastavil nám postarší pár (kterému zhlouby duše děkuju) a odvezl až na nádraží do Rakovníku .) A další věc, kterou jsem těžko snášela bylo porušování pravidel. Pravidla jsou přece od toho, aby se dodržovala, ne? Něco jako nepít alkohol v práci nebo nemít promile byly jen slova na papíru a zákaz kouření na ubytovně byl výsměch, protože jsem za celou dobu neviděla nikoho, kdo by kvůli kouření vyšel ven (včetně vedoucí).
Nechci zbytečně napsat dlouhou slohovou práci a tak to shrnu. Chmelová brigáda dopadla katastrofálně. Za 7 dní jsem si vydělala 1200 KČ a 500 jsem použila na zpáteční cestu. Podmínky, ve kterých jsem bydlela byly strašné, ale vzhledem k tomu, že jsem byla od rána do večera na chmelnicích se to dalo vydržet (ačkoliv na chmelnicích jediným soc. zařízením byl keř, ke kterému jste šli dobrých 10 minut, takže pro mě jako holku to rozhodně žádný med nebyl), zacházení s náma se řídilo heslem "drž hubu a krok a budu k tebe milý", jenže ne každý touží nechat si šlapat po hlavě a pro takové je zacházení ne zrovna dvakrát příjemné a pomlouvání za zády zcela očividné. Narovinu se mnou bylo jednáno až poslední den - proč? Těžko říct, možná proto, že to byl poslední den nebo proto, že se mnou mluvil někdo jiný než vedoucí, kterou jsem měla, která byla mladá a myslela si, že spolkla všechno moudro světa, chtěla hrát tvrdou psy. hru (jež ji ovšem nevyšla a já jsem sebou zametat nenachala - a musím říct: jsem na sebe hrdá!, že jsem si její chování ke mě nenechala líbit, ačkoliv to vyústilo v předčasný odjezd). Jako výdělek je chmel dobrý jen pro člověka, který akutně nepotřebuje peníze nebo jehož kondička dosahuje extrému. Polovina lidí tam přijela jen kvůli sexu nebo chlastu (jsem se nezmínila, že jeden pár tam dostal spec. pokoj, aby si svou lásku mohl naplňovat jinde než na záchodcích - sranda xD). Na druhou stranu musím říct, že zkušenost je něco neocenitelného. Poznala jsem, co je to práce rukama a taky skutečnost, že jsem člověk, který potřebuje pravidelně zaměstnávat mozek nebo se zblázní. Poznala jsem spoustu lidí - dobrých i zlých. A poslední den jsem dokonce zjistila, že jedna holka se kouká na anime ^^ Podívala jsem se na místo, kde jsem nikdy nebyla a byla jsem se z něj schopna vrátit domů (bez toho, abych se ztratila - zázrak!). Jela jsem stopem a poznala, že i v České Republice jsou řidiči myslící na ty, kteří nemají po ruce žádný dopravný prostředek. Poznala jsem jak vypadá chmel, jaká je péče o něj a co vše se musí udělat. Co znamená zavěšování a zapichování drátků. Dozvěděla jsem se něco o pověsti českého chmelu a jak to s ním v ČR vypadá, na co a kde je používán. A krom stresu a těžkostí jsem zažila také radost a zábavu =)

- Když si tak čtu tento článek, tak si uvědomuji, že jsem naše vedoucí vyobrazila opravdu děsně a mám tendenci to hodit do realističtějšího obrázku. Jsou tu 3 strany: Chmelnice-agentura-brigádníci. Brigádníci vykonají nějakou min. práci, chmelnice zaplatí agentuře a ta zaplatí brigádníkům. Když brigádníci mají zpoždění nebo nedosáhou určené hranice, chmelnice nezaplatí a agentura (jež zaplatit musí) prodělává. Proto není divu, že se k slabším nechovají vedoucí hezky - prodělává na nich agentura. Navíc většina lidí na chmelu jsou trvdí chlapy, se kterými se v rukavičkách nejedná. Smůlou v mém případě byla skutečnost, že jsem fyzicky nestačila a nechtěla jsem, aby se mnou zacházeli stejně jako s chlapama, jejichž moto byl "sex a chlast" a nechtěla jsem si to nechat líbit. Také jsem nebyla nejmilejší člověk pod sluncem, protože být milá po několika záporných a arogantních odpovědích je težké, obzvlášť když cítíte, že milostí ničeho nedosáhnete a musíte s nimi jednat stejně jako oni s vámi, pokud chcete něčeho dosáhnout. Naneštěstí pokud zaměstnanec oplácí hrubému zaměstnavateli stejnou kartou, tak to nemůže dopadnout dobře. Ale nemyslím si, že bych někdy reagovala jinak (a jsem na sebe pyšná, že jsem se v mých očích neztratila a jednala jsem podle mých standartů). Ale jsem ráda, že jsem se rozhodla pro povolání, které se odehrává v prostředí, kde zaměstanci jsou vedeni k slušnosti a respektování (i když s klienty je to o něco jiné, ale to sem nepatří) a ne pro povolání, kde jsou ke zkrocení zaměstnanců nutné tvrdé slova .) Takže jsem nevyšla až tak naprázdno (ačkoliv má peněženka nemůže říct to samé...)

A pár fotek :) ty tu samozřejmě nesmí chybět.

Toť ony "předělané dostavníky pro koně", které pro nás sloužili jako dopravní prostředek alá horská dráha bez bezpečnostních pásů
Chmel byl doslova všude
Tvrdě jsem pracovala :D akorát mě po třech dnech navštívila stará známá alergie a mé opuchnuté já připomínalo tučného číňana -_-" aspoň, že to z dálky nešlo moc poznat
Detail na mé nádherné gumáky a nejlevnější pití, které se dalo sehnat (jen ne pít)
Pokoj nacpaný k prasknutí, z kterého jsem naštěstí unikla hned na začátku
Dveře dámské umývárny toho zažili opravdu dost....
A při 4hodinové cestě zpátky jsem prostě musela udělat šuprovou fotešku s brýlkama v zrcadýlku, ne?? :D :D
fakt jsem se poslední hodinu šíleně nudila :D
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Itou Kanae Itou Kanae | Web | 22. května 2014 v 7:00 | Reagovat
2 šárka šárka | 25. května 2014 v 16:58 | Reagovat

Celkem zajimávé jak vidí chmel kluci a jak holky, v něčem se celkem shodujete - myslím, že sis měla přvní přečíst tento blog aby si věděla do čeho jdeš :

http://rendy.blog.cz/1307/chmelova-brigada-drina-chlast-a-sex

děkuji za tvou zkušenost...

3 Shizu-chan ^^ Shizu-chan ^^ | Web | 30. května 2014 v 17:00 | Reagovat

Páni... to zní... fakt náročně xD
Ti chlapi tam mi připomínají mé spolužáky, když jedem někam na zájezd nebo na výlet -w-" je to úplně to samý s tím, že se k nim přidávají i holky -w-"
Každopádně, já raplím i na učitelku z vaření, která si ráda "dělá oblíbence" a vyloženě není moc oblíbená u ostatních učitelů... a takový ponižování a omezování lidských práv bych asi nevydržela, klobouk dolů! :3

4 Arnošt Arnošt | 24. června 2017 v 2:20 | Reagovat

Slečna pobožná a spravedlivá, uplakaná, která si neunese vlastní kufr! A potřebuje poskoky???A když se něco používá tak se podlaha ušpiní, po 40 kávě je potřeba konvici vyvařit a ne jen pindat o tom jak je to špinavé a všechny práce na poli a jsou fyzicky náročné a opravdu pro  nikoho uplakana nána, která děla modelku u zetoru asi moc zajímavá není  :-D  :-D  :-D  :-D ani pro chlapy co chtějí sex a chlast

5 Michio Michio | 12. července 2017 v 21:02 | Reagovat

[4]: Tak zaprvé! Nejsem uplakaná nána (myslím, že tvé hodnocení je dost nespravedlivé a udělat si představu z jednoho článku dost předsudkové), která neumí fyzicky pracovat! Jsem z vesnice a máme vinohrad, takže jsem od mala zvyklá být na poli. Co se týče těžké fyzické práce - jo, jsem menší ženská a jsem zvyklá, že těžké věci tahají chlapi a co je na tom? Co se týče zavazadel - není to tak, že bych nedokázala nést sama své bágly, ale když se najde džentlmen a nabídne se, tak většinou neodmítám. Také na tom nevidím nic špatného, sama si o nošení kufrů neříkám.
Co se týče hygieny - jsem dost nekompromisní a kdybych věděla, že se na chmelu najdou lidi, kteří pozvrací polovinu chodby a ani je nenapadne si to uklidit nebo splachování záchodu považují za zbytečné tak věř, že bych si to třikrát rozmyslela. A tím, že konvice se musí vyvařit si doufám nechtěl naznačit, že bych měla v celé ubytovně uklízet bordel po jiných, že ne? To je totiž jiná práce a to, že uklizečka neexistovala je věc druhá, nicméně po mě bordel nezůstával ...
Nevím kdes vzal puritánku a pobožnou holku. Jo, jsem věřící, ale do puritánky mám hodně daleko. Pokud všechny věřící lidi považuješ za puritány a vždy maximálně pobožné, tak by ses měl s nějakými seznámit a snažit se je lépe poznat, protože tací všichni nejsou (i když se takoví najdou - netvrdím, že ne).
Co se týče chlastu a sexu - jsem zadaná a nepodvádím (hrozné, že?) a alkoholem se taky každý den nenalévám, což neznamená, že nepiju, ale nemám zapotřebí mít pravidelně bolehlav (i když pro notoriky je to asi nepodstatné).
Na chmel jsem jela jako za zážitkem a i za penězi, ne kvůli sexu a chlastu, což se dost bilo s očekáváním jiných. Názory na něj se tak můžou dost lišit. Nicméně,  i v kaufu za pokladnou si vyděláš víc, míň se nadřeš a máš nepopsatelně vyšší komfort. Nicméně nepotkáš tak pestrou škálu lidí - netvrdím, že tam bylo vše zlé, doteď se bavím s holčinou, kterou jsem tam potkala a jsem za to ráda.
To, zda jsem pro jiné zajímavá (pochopila jsem to ve smyslu přitažlivá), tak to naštěstí posuzují jiní. Pro chlapy, kteří chtějí jen chlastat a sexovat jsem se však nikdy nesnažila být zajímavá (nicméně oponuju s tím, že ožralý chlap si nevybírá). Jestli je to snaha o urážku, tak nevyšla, ale bylo by fajn, kdyby ses při hodnoceních jiných pozastavil nad tím, dle jakých měřítek hodnotíš a proč vlastně? Jestli jen s úmyslem shodit, tak by sis to mohl odpustit - zvlášť když se to týká někoho, koho jsi nikdy nepotkal.

PS. Na mých hodnotách nevidím nic zlého, pokud bys mě potkal v práci, tak si myslím, že bys je ocenil a naopak by sis hodně stěžoval, kdyby je soc. pracovnice, která by s tebou pracovala neměla :) A jinak ano - mám ráda pořádek a slušné chování, kdybych věděla, že někteří lidé jezdící na chmel tyto pojmy neuznávají, tak bych se také rozmyslela (naštěstí ne všichni, protože to už by byl opravdu zvěřinec). A ještě jednou...nevidím na tom nic zlého a neboj, podruhé jsem tam už nejela a nemám to v úmyslu. Ale nesoudím nikoho, kdo tam jezdí pravidelně a proto bych ráda, aby to bylo i naopak, děkuji. (Říct, že tam jezdí jen opilá prasata, která si kvůli dluhům hledají jen "placené na ruku" by bylo příliš jednoduché, ne?)

6 Michio Michio | 12. července 2017 v 21:15 | Reagovat

[4]: A fotit se u Zetoru - proč ne? Doma ho nemáme a vzhledem k jeho ceně, kdybych ho používala k focení, tak by mě otec asi hnal - tak proč ne? A také jsem nebyla jediná :) Byla sranda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama