Nevěřící na církevní škole? Jaké to je a jde to vůbec?

1. června 2016 v 18:08 | Michio |  Jak to vidím já
Každému hlubokému přírodovědci musí být blízký jistý náboženský cit, protože si nedovede představit, že by ony neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé on sám. V nepochopitelném vesmíru se projevuje rozum, převyšující nekonečně nás lidi. Běžná představa, že jsem ateista, spočívá na velikém omylu. Kdo ji vyčetl z mých vědeckých teorií, sotva je pochopil...
Slovo bůh pro mne není nic víc než označení výtvoru lidské slabosti. Bible je sbírka legend, které jsou sice úctyhodné, ale přesto velice primitivní. Žádná její interpretace, byť by byla sebelepší, nemůže (podle mého názoru) tento fakt změnit."
Rozdíl mezi mnou a většinou takzvaných ateistů je pocit naprosté pokory před neuchopitelným tajemstvím a harmonií kosmu.
Albert Einstein
------------------------
 

One-Punch Man hlášky

6. března 2016 v 13:43 | Michio
Ráda bych napsala nějaký úvod, ale nic mě nenapadá .) Doufám, že se pobavíte

Saitama: Hej, děcko. Našvals nějak Krabí příšeru?
Kluk: Eh? Zaspala v parku, tak jsem jí dokreslil bradavky.
Saitama: To je ten kluk!
(díl 1)
-------------
Reportér: Co je příčinou letošní obrovské komáří epidemie? Zeptali jsme se pana Kafetcha, experta na hmyz, který je autorem několika knih.
Kafetch: Děkuji za pozvání. Půjdu rovnou k jádru věci. Patří k novému druhu, nic o nich nevím.
Reportér: Odejděte!
(díl 2)
-------------

Umělecké zrnko z německého netu

6. února 2016 v 21:52 | Michio |  Moje kecy
Pro nezasvěcené. Jsem jedna z těch ubohých duší, která byla na ZŠ poslána do němčiny (důvod? - kousek od Rakouských hranic, němčina se mi bude hodit - aneb jednostranné rozhodnutí mých rodičů) a tomuto jazyku i přes ruštinu a dva roky angličtiny jsem neunikla a stále pokračuji v zcela zdrcujícím studiu. Samozřejmě pro zlepšování mých znalostí brouzdám po německých stránkách. A i díky naší milé paní profesorce z němčiny jsem byla pod neústálým útokem tohoto uměleckého počinu, který se vyjadřuje k aktuální problematice č. 1 nejen v Německu. Já se k migraci vyjadřovat nebudu, protože necítím až tak silnou nenávist (ačkoliv o strachu žádná), která by mě nutila k výrazům jako "Vystřílejme je! Do plynu! Zabijte je!" atd. To se příčí mé duši budoucího sociálního pracovníka, která má ještě stále někde v sebe ideu sociální spravedlnosti (ale jsem stále student, takže si ji zatím hodlám ponechat i s mým viděním světa, které se nepohybuje pouze v černých nebo bílých odstínech a to i přes fakt, že současnost růžová není).

Ale o poezii se podělím i s mým překladem, který není doslova a je tak maličko "od oka" :) Ale snad odpustíte fakt, že se mi nechce otevírat slovník (resp. ho nemám u sebe) a internetové překladače zrovna v oblibě nemám, protože jejich překlad je ještě horší než ten můj :) Ale snaha o srozumitelnost jede na 100 %

Gedicht: Die Invasion - Báseň: Invaze

Ein Mensch, der alles rosig sah
und dem bisher kein Leid geschah,
liegt ohne Schlaf in mancher Nacht,
weil er sich große Sorgen macht
um seine Zukunft, auch der Kinder,
und um sein Vaterland nicht minder.

Durch Krieg und Armut angeregt,
hat sich ein Menschenstrom bewegt
und ist in Deutschland eingebrochen,
weil man hier Sicherheit versprochen.
Die Grenzen wurden nicht geschlossen,
obwohl die Massen eingeflossen.

Auch Rapefugees* aus aller Welt
haben sich der Menge zugesellt,
und deutsche Frauen, diese Doofen,
begrüßten Gauner und Ganoven.
"Wir freuen uns, seid uns willkommen!"
hat man am Bahnsteig oft vernommen.

Das Mitleid und die Not verdeckt,
dass Dschihad auch dahintersteckt.
Der deutsche Staat wird untergehen
durch hohe Kosten, die entstehen,
und die Gewalt wird unerträglich
bis hin zu Mord und Totschlag täglich.

Die Kirchen, die das auch geduldet**,
haben das Chaos mitverschuldet.
Der Untergang ist abzusehen,
mit Absicht lässt man es geschehen,
und es entstehen Flüchtlingshorden,
die Frauen schänden, Männer morden.

"Wir schaffen das!" klingt zwar nach Sieg,
doch endet das mit Bürgerkrieg.

Muž, který viděl vše růžově
a doposud se mu neudál žádný žal,
leží beze spánku mnohé noci,
protože velké starosti má
o svou budoucnost, též děti,
a neméně o svou vlast.

Přes válku a chudobu podnícený,
lidský proud se pohl
a do Německa vpadl,
protože zde jistotu slíbili.
Hranice nebyly uzavřeny,
třebaže davy se vlévaly.

Také znásilňovači* z celého světa
se k zástupu přidali,
a německé ženy, ty blbky,
zdravili gaunery a podvodníky.
"Těší nás, jste vítáni!"
na nástupišti jste často slyšeli.

Soucitem a nouzí přikrýváno,
že Džihád za tím také vězí.
Německý stát mizí
díky vysokým nákladům, jež vznikly,
a násilí se stává nesnesitelné
k dennímu zabití a umlácení.

Církev, která také čeká**
má spoluvinu na chaosu.
Pád je předvídán,
s úmyslem dovoluje, aby se to dělo
a vznikají uprchlické hordy,
ženy zneuctívající, muže vraždící.

"Zvládneme to!" zní sice vítězně,
ale skončí to občanskou válkou.

*Tohle slovíčko je výzva.Anglické rape odkazuje
na znásilnění, ale "fugees"mi je neznámé.
A i když "znásilňovač" zní dost neobratně,
tak je to dle mého nejvýstižnější
výraz. Tak či tak je slovo odkaz na silvestrovské
události.
** čeká ve smyslu, že má strpení

A Proč to sem vlastně dávám? Nemám chuť vidět žádné sprosté nebo rasistické narážky v komentářím (to v žádném případě! Buďme slušní a snažme se chovat jako občasné civilizované a tolerantní země - děkuji). Ovšem pokud bude komentář napsán slušně, nemám nic proti. Jen blog stojí a já nemám nějak nápady a ani příliš chuť na články, tak jsem se rozhodla utrousit něcomálo z toho, co v poslední době upoutalo mou pozornost. Toť vše.
 


A darujeme si vzájemně úsměvy s přáním všeho dobrého :)

24. prosince 2015 v 13:06 | Michio
Ať už je to v současné době na blogu jakkoliv, tak Vánoce jsou Vánoce. Letos sice žádný sníh, žádní sněhuláci ani zimní radovánky, ale i tak je pro mě datum 24. velmi důležité. Musím říct, že patřím k nadšencům. Zbožňuji Vánoce! Jejich myšlenku, atmosféru, obdarovávání i být odarována a dokonce i Vánoční shon - kupování a balení dárků, pečení cukrový, příprava večeře nebo šílený úklid, po kterém se všechno leskne jako skleněné ozdoby na stromečku. Vše má něco do sebe, jen k tomu člověk nesmí přistupovat s nechutí, ale vrhnout se do toho po hlavě s nadšením bez ohledu na pověst, kterou to má v dnešní době, protože začátek, průběh i výsledek si každý člověk určuje sám.

Nemám v úmyslu vypisovat věci, že na dárkách nezáleží a že Vánoce jsou o přítomnosti (ať už fyzické či jen psychické) blízkých a milovaných lidí, protože to všichni víme a uvědomujeme si to (alespoň v to věřím a nehodlám s tím přestat).

Řeknu jen jedno:


Přeji Vám nádherné Vánoce i blížící se Nový rok. Prožijte toto období tak, abyste nelitovali, tak jak uznáte Vy samotní za vhodné a správné. Slavte nebo ne. Radujte se nebo ne. Učte se na zkoušky a písemky po Novém roce nebo ne (ačkoliv já bych se raději učila :D). Na tom nezáleží - jen buďte v následujících dnech spokojení a z hloubky srdce to přejte i všem okolo Vás :)


S přáním všeho dobrého
Michio

Gekkan Shoujo Nozaki-kun hlášky 4

21. prosince 2015 v 19:21 | Michio
Článek jako důkaz toho, že má existence stále nezemřela ....
Hlášky z Nozaki-kuna - tímto završeno celé anime, ale jestli vyšší síla dá, tak se někdy v budoucnu donutím i ke zveřejnění hlášek ze speciálů

Nozaki-kun: Když jsem začínal...
"Nozaki: Nazvi to prosím "Třepotající se srdce".
Maeno: Rozumím, "Třepotající se srdce". *zavěsí telefon* Uděláme z "třepotající se" roztomilejší "třepy třep". A z srdce*...Hm? .. Kód? .. Co je kód?"
Nozaki-kun: ...a když se to objevilo v časopise ... "Yuru Yuru Kondo"
Sakura: Nezůstal z toho ani kousek!
(díl 9)
*jap. Kodou (pozn. významem jako bušící srdce)

Voskovec a Werich - Balada z hadrů (rozbor)

1. listopadu 2015 v 11:51 | Michio |  Knihy
J. Voskovec a J. Werich - Balada z hadrů
1935
DĚJ
1955 v špinavém zákoutí cihelny / 1455 Paříž
Hra začíná v současnosti v špinavé cihelně, kde nocuje různorodá skupina lidí. Kateřina - bývalá prostitutka, žebračka, nezaměstnaný, nezaměstnaná a chudý student, který přináší ukradnutou kost ze šunky a nabízí ostatním. Najednou přichází hlídač, který je napomíná a říká, že je zde nechává z dobré vůle nocovat, ale kdyby to někdo zjistil, tak by z toho měl problémy. Chudému studentovi se v bídném prostředí vybavují verše Francois Villona, který také žil v chudém prostředí a ve svých básních napadal prohnilou společnost, vzpíral se nespravedlnosti a ukazoval na krutý úděl chudých. Z ničeho nic přichází herec, který dostal výpověď, jelikož lidé nemají peníze na to, aby chodili do divadla. Přináší sebou kostými, které půjčuje ostatním nocujícím, aby jim v noci nebyla zima.
Nocující se najednou objevují v roku 1455, v době Francoise Villona a začnou hrát divadlo. - Purkmistr města touží po zničení Villona, jehož písničky ho štvou. Pomůže tomu náhoda. Jedné noci je totiž purkmistr okraden lehkou děvou Kateřinou, která ukradla peníze pro svého přítele Filipa a krádež svedla na Villona, který byl do ní zamilován. Purkmistr rozčilen vybíhá ven jen v noční košili na ulici, kde ho ovšem chytí ponocný Jehan a antoušek Georges a společně ho připoutají na pranýř, na kterém se původně nacházel Georges za veřejné zpívání Villonovy písničky a z kterého ho osvobodil právě ponocný, který si Villonovy písničky taktéž zpívá (doma potají se ženou). Společně pak odcházejí do hospody, kde se setkávají právě s Villonem. V hospodě hrají ponocný a Georges s Filipem karty a díky podvádění ho ohrají o všechny peníze společně s drahým pohárem, který kdysi Villon ukradl purkmistrovi a pak ho daroval Kateřině, která ho zase jako lup dala Filipovi. Do hospody najednou vchází Prevot, který si ale bere jen ukradené peníze a jde pryč. Filip se později pokouší zavraždit Villona a shodí ho z mostu do Seiny. Básník se s horečkou uchýlí ke Kateřině, která se ho snaží všemi způsoby zbavit a když u ní uvidí pohár, který měl před pádem do řeky u sebe, vše mu dojde. Začne se prát s Filipem, který jde proti němu s nožem v ruce, ale nakonec je jím v zápalu probodnut. Purkmistr tak konečně získá důvod, aby mohl popravit Villona, který si získal pověst vraha a jehož největší vina spočívala v tom, že se narodil jako básník, který svými díly dokázal popíchnout panstvo na nejcitlivějších místech a nakonec vše končí jen jeho smrtí…

Jedno slůvko sem, druhé slůvko tam a třetí?

25. října 2015 v 14:50 | Michio |  Moje kecy
Průměrná žena by si pro sebe vybrala raději krásu než rozumové nadání, protože, ví, že průměrný muž se umí lépe dívat než uvažovat.

James Dobson - Být sám sebou (skvělá kniha o výchově a budování vědomí vlastní hodnoty).
O citát se jednoduše musím podělit, protože pravdivých a výstižných vět není nikdy dost (navíc mám v citátech zálibu).

A teď už k věci! Nebo spíše k věcem.
Asi jste se všimli, že jsem tu nějakou dobu nebyla (nebo alespoň doufám, že si toho někdo všiml a já tak neupadla do zapomnění). Důvod? Kéž by byl jen jeden a já ho mohla přesně definovat. Je jich určitě několik. Tím nejvýstižnějším je, že má "tajná výpomoc" se rozhodla jít studovat psychologii (gratuluji k přijetí!!) a najednou si uvědomila, že její časové rezervy jsou stejně ubohé, jako ty mé. Navíc články v rozepsaných, jež se svým milostivým srdcem pravidelně zveřejňovala, se tak trochu minuly, takže už ani není co zveřejňovat. Z mé strany chybí čas a chuť na tvorbu nových článků. Cítím, že blog by potřeboval uklidit, na což rozhodně nemám čas ani nervy a na chuti mi to taky moc nepřidává. K mé neaktivitě se přidává i neaktivita čtenářů. Už na začátku jsem si vytyčila postoj, v kterém budu blog vést bez ohledu na ohlas, a za tímto postojem si budu stát až do konce - ale všechna má tvořivost v hledání motivace je bohužel vyplýtvána na školu, takže blog má v tomto smůlu. Přesto děkuji těm několika dušičkám, které se zde objevili a zanechali komentář. Co se týče budoucnosti blogu, tak jistě vím jen jednu věc - neruším ho! Ale aktivita je bohužel neznámá veličina a myslím si, že jí hodnou dobu i zůstane. Přesto můžu slíbit, že se budu snažit na blog myslet :)
Ohledně mého osobního života. Pokud by někoho zajímalo, co se za poslední dobu stalo, tak....nastoupila jsem do druhého ročníku a ve škole se mi vede zatím OK. Ačkoliv z psychiatrie, kterou od nového roku máme, jsem poněkud zoufalá. Ach, psychologie a psychiatrie jsou sice velmi zajímavé předměty, ale opravdu nechápu lidi, které to baví. A především nechápu, jak někdo může chápat všechny ty procesy v našem mozečku a všechny ty "chobotnice" (můj velmi odborný název alá přezdívka), které v něm máme a které se občas porouchají (mám hrozivé podezření, že mé chobotničky svou práci dost šidí, jen se jim to zatím daří dostatečně skrývat, abych to nepoznala já ani mé okolí...ačkoliv podezření se mršky nevyhnou!). A také bych si ráda postěžovala na naše papírové trestní právo a přímo řekla, že je zcela naprosto nemožné si ho pamatovat! Vážně by mě zajímalo, kde je moje nadšení ze studia sociální práce s myšlenkou, že se v něm kloubí mnoho oborů a tak má člověk možnost mít opravdu široký záběr vědomostí (kéž by mi došlo, že ten "široký záběr" se budu muset učit :D Ale ne....je to zajímavé, ačkoliv z toho mám bolesti hlavy). Následující 4 týdny trávím v terénu ... aneb mám praxi! Konečně! Hodně jsem se na ni těšila, ale její shánění bylo letos dost drastické. Čtyři zařízení mě odmítli a na charitě po mě chtěli peníze (i když je to charita, tak za sociální praxi nedám ani haléř!). Nakonec jsem sehnala jednou sociální praxi v dět. rehab. stacionáři a jednu teologickou v Komunitě Blahoslavenství, která bude rozhodně zajímavá, protože ani jedna strana neví, co má od druhé čekat :D Bude ještě sranda.
Co ještě říct? Možná s zpožděním poděkovat všem, kteří přispěli na sbírku Bílá pastelka, kam jsem se i letos přihlásila jako dobrovolník :) I když každý rok tvrdím, že už na sbírku chodit nebudu, protože ty nadávky a pohrdavé obličeje dokážou dobře znepříjemnit den. Na druhou strany milí lidé ho zase dokážou hodně zpříjemnit =) Letos jen trochu nevyšlo počasí, takže jsem od osmi mrzla v zimě a dešti :D A také jsme potkali jednoho dosti ... nenapadá mě aktuálně žádné slušné označení pro úchylného perverzáka ... který si nás pravděpodobně spletl s mladými holkami, které ho budou zahřívat v jeho domě. Dostat se od něj dostatečně daleko byla celkem výzva, protože nechtěl dát pokoj. Ale jinak to byl dobrý den a na to počasí si myslím, že byla sbírka celkem úspěšná, takže každému, kdo má doma Bílou pastelku Děkuji a také Děkuji každému, kdo byl na nás chudáky dobrovolníky milý, i když třeba nepřispěl, a neobviňoval nás z toho, že si peníze necháváme pro sebe a že z toho dostáváme výplatu. Možná vás to šokuje, ale nedostala jsem za to ani korunu :) Jen teda čaj na ohřátí, když jsem šla odevzdat pokladničku. (Někdy bych si přála všem chytrým spoluobčanům pořádně vynadat a donutit je být aspoň jednou dobrovolníkem na podobné akci, aby trochu prokoukli).

A tímto se loučím a přeji všem hezký nadcházející týden :)

Další články


Kam dál